0

Inspekci, ne invazi

Tento týden Hans Blix, šéf zbrojních inspektorů OSN, předal Radě bezpečnosti průběžnou zprávu o stavu iráckého dodržování všech rezolucí, které požadují eliminaci zbraní hromadného ničení v Iráku. Jeho konečné slovo se očekává 27. ledna. Jak se toto datum přibližuje, rozmisťování amerických sil kolem Iráku pokračuje divokým tempem a Británie mobilizuje rovněž. Byla by válka skutečně nevyhnutelná, pokud by Blix prohlásil, že Irák nesplnil své povinnosti?

Ani zdaleka ne. Představme si, že by v tomto životně důležitém boji za zpomalení šíření zbraní hromadného ničení bylo možné podrobit toho, kdo by byl podezřelý z porušování dohod, tomu nejdotěrnějšímu a neustálému programu mezinárodních inspekcí, daleko přesahujícímu to, co stanovují veškeré mezinárodní úmluvy. Svět by byl bezesporu bezpečnější a moci, jež by pomohla takové inspekce prosadit, by se dostalo uznání za prozíravý státnický výkon.

Takový systém inspekcí existuje. Země, jež je nyní podstupuje je Irák, a moc, která je pomohla prosadit, jsou Spojené státy. Kdyby tímto vše končilo, měli bychom všechny důvody navršit chválu na státnickou úlohu prezidenta George W. Bushe. Bez jeho odhodlání, posílené velmi přesvědčivou ukázkou vojenské síly a obratnou diplomacií, by irácké vojenské programy nebyly podrobeny prohlídce důkladnější, než je tomu u dalších potenciálních šiřitelů zbraní hromadného ničení v dnešním světě.

Přesvědčivá hrozba války byla podstatnou součástí dosažení tohoto neobyčejného úspěchu. Ale právě kvůli jeho neobyčejnosti je těžké předvídat, v jakém ohledu by splnění hrozeb a zahájení války mohlo mít vůbec nějaký smysl.