V posledních dvou desítkách let svět jako celek zbohatl, ale zatímco některé národní ekonomiky svižně postoupily, jiné dále zaostaly. Přírůstek celkového jmění nevedl k vymýcení, ba ani ke zmírnění chudoby.
V zásadě totéž platí uvnitř jednotlivých států. Téměř všude globalizace zrodila jak novou třídu multimilionářů, tak chudinskou třídu lidí, kteří nejsou chudí jen ve statistickém smyslu výdělku nižšího, než je polovina národního průměru, ale jimž jsou také upřeny příležitosti, které se považují za otevřené pro všechny. Dynamismus globalizace přinesl sice prospěch mnoha lidem, ale také zesílil nerovnost.
Je to nutně něco špatného? Mnozí se domnívají že ano. Vskutku, celé státy mají hluboce zakořeněný rovnostářský sklon. Nemají v oblibě průmyslníky, kteří si přijdou na spoustu peněz, i když se obchod nezdaří, a velice neradi ve svém středu vidí lidi chudé a vylučované.
V posledních dvou desítkách let svět jako celek zbohatl, ale zatímco některé národní ekonomiky svižně postoupily, jiné dále zaostaly. Přírůstek celkového jmění nevedl k vymýcení, ba ani ke zmírnění chudoby.
V zásadě totéž platí uvnitř jednotlivých států. Téměř všude globalizace zrodila jak novou třídu multimilionářů, tak chudinskou třídu lidí, kteří nejsou chudí jen ve statistickém smyslu výdělku nižšího, než je polovina národního průměru, ale jimž jsou také upřeny příležitosti, které se považují za otevřené pro všechny. Dynamismus globalizace přinesl sice prospěch mnoha lidem, ale také zesílil nerovnost.
Je to nutně něco špatného? Mnozí se domnívají že ano. Vskutku, celé státy mají hluboce zakořeněný rovnostářský sklon. Nemají v oblibě průmyslníky, kteří si přijdou na spoustu peněz, i když se obchod nezdaří, a velice neradi ve svém středu vidí lidi chudé a vylučované.