Ženy, práce a revoluce v indických rikšách

BENGALÚRU – Když jsou zdroje omezené, udržitelný rozvoj komunity definuje lidský kapitál, zejména v případech draze nevhodné alokace a neúplného využití, jak jsme často svědky v rozvojových zemích. Nikde to neplatí víc než v Indii, kde hodnota současné demografické dividendy závisí na hrubě podvyužitém rezervoáru zdrojů – ženské pracovní síle.

Vzdor stoupající vzdělanosti a 65% gramotnosti žen se jen asi čtvrtina Indek zapojuje do pracovních sil. Zvýšení účasti žen v pracovní síle o pouhých deset procentních bodů by do roku 2025 mohlo k indickému HDP přidat 700 miliard dolarů. Je ovšem zapotřebí vyřešit jednu z hlavních překážek k dosažení tohoto cíle: špatně fungující přepravní služby.

Astha (jméno je změněno), 35letá pedagožka pracující v okresním městě Džhundžhunú ve státě Rádžasthán, je jednou z nejmladších učitelek, která byla navržena k povýšení na ředitelku školy. Přijetí kariérního postupu ale znamenalo cestovat dál od domova. Novou pozici sice přijala, ale ihned zjistila, že dojíždět je obtížné a nebezpečné, neboť z domova odcházela v časných ranních hodinách a každý den šla 1,5 až 2 kilometry pěšky. Jelikož se nemohla spolehnout, že ji denně na autobusové nádraží doprovodí někdo z rodiny, po dvou měsících se nové funkce vzdala a vrátila se do nižšího postavení v nedaleké škole. Vzdát se této příležitosti ji přiměl nedostatek spolehlivé dopravy.