0

Druhá velká vzpoura v Indii?

Po celou dobu své dlouhé historie Indie byla a je velmi mladou zemí se zhruba 70 procenty obyvatel mladších třiceti let. Počet těch, kdo si pamatují na krvavé dělení země z roku 1947, z něhož vzešly dva nezávislé státy Pákistán a Indie, klesá a pro mladou generaci už Pákistán není ztracenou součástí velkého národa, ale nepřátelským sousedem, který podporuje agresivní, fundamentalistický džihád. Smutné je, že nedůvěra v Pákistán se stále více dotýká muslimské populace v Indii, která i přes to, že čítá více než 100 milionů osob, představuje pouhých 12 procent celkového indického obyvatelstva.

Navzdory dělení se nálada Indie v prvních letech nezávislosti nesla v duchu idealismu a naděje. Většina muslimů viděla v prvním indickém premiérovi Džavahárlálu Nehrúovi skutečného dědice Mahátmy Gándhího a jeho vize Indie coby tolerantního, mnohonárodnostního státu. Na oplátku bylo několik nejbližších Nehrúových spolupracovníků muslimského vyznání respektováno celým národem bez ohledu na náboženské odlišnosti. Muslimové Nehrúovi bezvýhradně důvěřovali a jeho strana Indický národní kongres měla takřka monopol na volební hlasy muslimů.

Tato podpora přetrvala i nesnadné podmínky muslimské menšiny, například do očí bijící diskriminaci, pokud jde o zaměstnání a o štědrost vlády. Mnohem zlověstnější ale bylo, že muslimové byli v Indii často vnímáni jako pátá kolona, která chce zemi dále rozštěpit. Tato podezření často vrcholila nábožensky motivovanými nepokoji, v nichž 90 procent všech obětí na životech nesli právě muslimové. Za tyto vraždy nebyl nikdo nikdy souzen.

V osmdesátých letech už dominantní postavení strany Kongresu v indické politice pomalu sláblo. Z muslimského pohledu se už žádná významnější politická strana nechopila věci indického pluralismu s takovým přesvědčením a odhodláním, jaké měl Nehrú. O muslimské hlasy se podělily další strany, zatímco hindská pravicová strana Bharatíja džanta, současná vládnoucí strana, začala vytvářet a konsolidovat rostoucí blok protimuslimských voličů.