0

Šedesáté narozeniny indické demokracie

O půlnoci 15. srpna 1947 se na subkontinentu drásaném krvavým rozdělením zrodil nový stát. Nezávislá Indie začala existovat ve chvíli, kdy po celé zemi hořely plameny, přes novou hranici s Pákistánem jezdily vlaky naložené mrtvolami a vyčerpaní uprchlíci opouštěli vše, co měli, aby hledali nový život. Těžko si představit nepříznivější počátky čerstvě zrozeného státu.

A přesto je Indie, jež povstala z trosek britské nadvlády, o šest desítek let později největší světovou demokracií, která je po letech hospodářského růstu připravena zaujmout místo jednoho z gigantů jednadvacátého století. Země, jejíž samotné přežití se zdálo v době vzniku nejisté, dnes nabízí pozoruhodná ponaučení o tom, jak lze navzdory všem obtížím vybudovat fungující demokracii.

Žádný jiný stát se nemůže pochlubit tak mimořádnou hojností etnických skupin, vzájemně nesrozumitelných jazyků, náboženství a kulturních zvyklostí, ale i proměnlivostí topografie, podnebí a úrovně hospodářského rozvoje. V roce 1947 převzali vedoucí představitelé zemi, v níž zahynul milion lidí, 13 milionů dalších přišlo o střechu nad hlavou, škody na majetku dosáhly mnoha miliard rupií a rány způsobené sektářským násilím stále krvácely. Vzhledem k tomuto faktu i k problémům spojeným s řízením nově vzniklé země, integrací „knížecích států“ do Indické unie a reorganizací rozdělených ozbrojených složek se jim dalo prominout, že pro sebe žádali diktátorské pravomoci.

Indie však proměnila svou velkou slabinu v přednost. Na americké motto „E Pluribus Unum“ („Z mnoha jeden“) mohla Indie odpovědět pouze „E Pluribus Pluribum“. Namísto potlačování rozmanitosti ve jménu národní jednoty zapracovala Indie svou mnohotvárnost do institucionálního uspořádání: všechny skupiny, víry, estetické hodnoty a ideologie přežívají a bojují o místo na slunci.