India health Kunal Patil/Hindustan Times via Getty Images

Indická válka s antimikrobiální rezistencí

ČENNAÍ – Do mé pohotovostní ambulance si loni pro ošetření přišla třicetiletá učitelka trpící závažnou infekcí krevního řečiště. Prošla už několika místními klinikami s neústupnými záněty v hrudní oblasti a horečkami a v době, kdy jsem ji vyšetřoval, procházela chemoterapií kvůli leukémii.

Instinktivně jsem její infekci léčil antibiotikem ze skupiny známé jako „karbapenemy“, což jsou silné léky běžně předepisované hospitalizovaným pacientům. Po dalších testech jsem ale zjistil, že byla nakažena bakteriálním kmenem odolným vůči většině antibiotik, která v arzenálu léčiv máme. Nebyla jiná možnost než podávat jí léky, o nichž jsem věděl, že budou z velké části neúčinné. Měla štěstí, že se uzdravila.

Mnozí pacienti bohužel to štěstí nemají. Po celém světě se do nemocnic dostávají lidé s infekcemi, které nereagují na antibiotika, a relativně neškodné bakterie – jako Klebsiella a E. coli – se staly mocnými zabijáky, kteří setřásají léky, jež je v minulosti snadno zneškodňovaly.

Antibiotika se v jednom důležitém a nebezpečném ohledu liší od téměř všech ostatních tříd léčiv: čím víc se používají, tím slabší je jejich účinnost. Když jsou mikroby opakovaně vystaveny antibiotikům, bakterie nakonec vítězí.

Každoročně v důsledku antimikrobiálně rezistentních (AMR) infekcí umírá zhruba 750 000 lidí a počet obětí bude stoupat, pokud světová zdravotnická obec rázně nezakročí. Vzhledem k absenci podrobných a spolehlivých údajů ze všech zemí si britská vláda nechala o AMR vypracovat řadu zpráv, které odhadují, že do roku 2050 by v důsledku komplikací zapříčiněných AMR mohlo umírat až deset milionů lidí ročně. Hospodářské dopady epidemií „superbacilů“ by navíc mohly přesáhnout 100 bilionů dolarů a neúměrně by trpěly země s nízkými příjmy.

Jednou z nejdůležitějších příčin krize AMR je nevyrovnané a neregulované používání antibiotik. Lékaři ve vyspělých zemích antibiotika předepisují i na ty nejzákladnější neduhy, jako je nachlazení. Silnější regulace předepisování antibiotik v těchto zemích, jaká byla před několika desítkami let zavedena ve Finsku, by mohla pomoci rezistenci zmírnit.

What do you think?

Help us improve On Point by taking this short survey.

Take survey

Jen tato pravidla ovšem stačit nebudou, protože ve značné části rozvojového světa lze antibiotika pořídit bez lékařského předpisu. Problém dál komplikují nerovné podmínky v přístupu k lékům, jejich nadměrné užívání a špatné sanitační služby. A když antibiotika používají zemědělci k urychlování růstu kuřat a dalších hospodářských zvířat, lékově rezistentní bakterie nacházejí nové cesty k pronikání do životního prostředí.

Ve snaze tyto výzvy řešit Světová zdravotnická organizace v roce 2017 rozdělila antibiotika do tří skupin a vydala metodické pokyny, jak by se každá skupina měla používat k léčbě 21 nejčastějších infekcí. Například první skupinu tvoří léky, které by měly být pacientům vždy k dispozici, nejlépe na předpis. Do této skupiny patří amoxicilin, prioritní lék proti infekcím dýchacích cest u dětí. Druhá kategorie zahrnuje karbapenemy, které jsou, jak loni zjistila má pacientka, čím dál častěji neúčinné. Do třetí skupiny spadají léky, mimo jiné kolistin a další antibiotika „poslední záchrany“, jež je nutné používat zřídka a pouze v případech léčebné nouze.

Tato vodítka jsou zřetelně důležitým prvním krokem k řešení globální výzvy AMR. Ke snaze společně antibiotickou krizi překonat se ale musí přihlásit také vlády, lékařské asociace a nemocnice. Právě tak postupuje zdravotnická obec v Indii. Indické lékařské společnosti přijaly v roce 2012 Čennajskou deklaraci, soubor národních doporučení k podpoře dohledu nad antibiotiky. Premiér Naréndra Módí loni využil svůj každoměsíční rozhlasový projev k apelu na lékaře, aby se k iniciativě připojili.

Hrozba AMR přesto zůstává reálná; její potlačení bude vyžadovat koordinované úsilí. V Indii například musíme zavést regulaci, sepsanou indickým ministerstvem zdravotnictví, kterou se bude řídit volný prodej antibiotik. Doporučení WHO by podporu tohoto opatření mělo posílit.

Krokem vpřed je indická kampaň Červená čára, která požaduje, aby se antibiotika určená výhradně k výdeji na předpis označovala červenou čarou, s cílem bránit jejich volnému prodeji.

Zároveň je nezbytné, aby zdravotnické komunity ve vyspělých ekonomikách našly politickou vůli snížit zbytečné užívání antibiotik u lidí i v zemědělství. Antibiotika „poslední záchrany“ by se neměla používat jako růstové stimulátory v zemědělských chovech, ale k dosažení takového stavu bude nutné podstatně změnit nynější postupy.

Superbacily by měly nahánět strach lékařům i pacientům po celém světě, ale strach nemůže vést k paralýze. Až mi příště přijde do ordinace pacient s léčitelnou infekcí, musím mít jistotu, že lék, který předepíšu, bude účinkovat. Zotavení pacienta by nikdy nemělo záviset na štěstí.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/o98pSYi/cs;

Handpicked to read next

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.