Union budget session displayed on billboard In Mumbai Anshuman Poyrekar/Hindustan Times via Getty Images

Indická cesta od klientelistického socialismu ke stigmatizovanému kapitalismu

NOVÉ DILLÍ – Je Indie blízko k obnovení svého kouzla? Díky dnešnímu synchronnímu globálnímu rozmachu zrychluje vývoz ze země, a tak ustupují jak negativní účinky demonetizace bankovek s vysokou hodnotou uskutečněné listopadu 2016, tak nové daně ze zboží a služeb (GST) uzákoněné loni v červenci. Jestliže se podaří krotit makroekonomické tlaky vysokých cen ropy a zvládat strmé korekce zvýšených cen aktiv, Indie má nakročeno získat zpět postavení nejrychleji rostoucí velké ekonomiky světa.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

K oživení soukromých investic a udržení střednědobého růstu však budou klíčové pokračující vládní snahy. Konkrétně se tvůrci hospodářských politik musí vypořádat s vleklým problémem předlužených firem a podkapitalizovaných bank veřejného sektoru – takzvaným „dvojitým bilančním problémem“.

Nový zákon o úpadku, přijatý v prosinci 2016, za tímto účelem přiměl řadu společností s potížemi udělat si v rozvaze pořádek a další společnosti budou pravděpodobně letos následovat. Současně také vláda ohlásila velký rekapitalizační balíček (ve výši zhruba 1,2 % HDP) s cílem zajistit oporu bankám veřejného sektoru, aby dokázaly odepsat problematická aktiva.

Jak se tyto reformy prosazují, indické firmy by konečně měly být schopné znovu utrácet a banky budou opět schopné půjčovat stěžejním, leč v současnosti zadluženým infrastrukturním a výrobním odvětvím. Zavádění indických hospodářských reforem trvalo dlouho. Budou-li ale nadále úspěšné, poskytnou budoucím lídrům cenné ponaučení o náležité úloze soukromého sektoru nejen v Indii, ale po celém světě.

Soukromý sektor – a kapitalismus obecně – v Indii vyvolává hluboce rozpolcené pocity. Důvody jsou pochopitelné, neboť indický soukromý sektor si stále nese stigma, které získal během příchodu na svět za „koncesního rádže“ – v éře před rokem 1990, která se do paměti zapsala svou byrokratičností a korupcí. O některých proslulých indických podnikatelích dodnes panuje přesvědčení, že svá impéria vybudovali jednoduše zvládnutím podrobností indických celních a daňových zákonů, jimiž pak bezostyšně manipulovali ve svůj prospěch.

Část stigmatu ze soukromého sektoru sňal boom informačních a komunikačních technologií (IKT), který začal v 90. letech. Sektor IKT se vyvíjel spíše na základě vzdálenosti od vlády než příklonu k ní. Indické firmy v oblasti ICT zavedly příkladné standardy řízení, byly kotovány na mezinárodních burzách a dařilo se jim na globálním trhu. Díky tomu rovněž zlepšily postavení indického kapitálu.

Po této éře příznivého kapitalismu se však stigma vrátilo. Během infrastrukturního boomu druhé poloviny první dekády nového století docházelo k uchvacování veřejných prostředků za „rentiérského rádže“, kdy byly k mání renty pozemní (povolení k využívání půdy a životního prostředí), podzemní (uhlí), a dokonce nadzemní (vysílací spektra). Investice do infrastruktury byly navíc v tomto období financovány z lehkovážných a neopatrných půjček od bank ve veřejném sektoru, které často přesouvaly prostředky na vysoce rizikové příjemce půjček s politickými konexemi.

Indická veřejnost tudíž dospěla k závěru, že většinoví akcionáři („hybatelé“) téměř nejdou s kůží na trh a že „omezené ručení“ ve skutečnosti znamená nulovou odpovědnost. A když teď rychlé technologické změny ohrožují podnikatelský model sektoru IKT (poskytovat zahraničním klientům levné programovací služby), dokonce i „nejčistší“ odvětví indického kapitalismu se potýká s manažerskými obtížemi.

Obecněji by se dalo říct, že Indie se posunula od „klientelistického socialismu“ ke „stigmatizovanému kapitalismu“. Převládající duch doby za stigmatizovaného kapitalismu přitom tvůrcům politik svazuje ruce při úsilí vypořádat se s dědictvím dvojitého bilančního problému, který zase omezuje růst.

Pouhá představa, že by dluhy velkých akcionářů byly odpuštěny na úkor daňových poplatníků, vyvolává už roky politickou paralýzu. Vždyť proč by obyčejní lidé na sebe měli vzít břemeno velkých zvířat s tučnými konty?

Ve světle těchto souvislostí je snazší pochopit, proč přijímání indických hospodářských reforem trvalo tak dlouho a proč bylo tak obtížné je realizovat. V době, kdy vláda musí řešit dvojitý bilanční problém, musí také zajišťovat, aby hybatelé nemohli znovu získat přístup ke svým aktivům a šroubovat fiskální náklady.

Raná indická zkušenost s kapitalismem nabízí ponaučení, jež by si ostatní země v éře sílících technologických obrů měly vzít k srdci. Ukázalo se, že indický model, v němž banky veřejného sektoru půjčovaly soukromým firmám, je tak toxický a těžko nahraditelný, že samotné veřejné vlastnictví bank silně tratilo na své tradiční socialistické přitažlivosti. Je paradoxní, že po dlouhé a bolestivé zkušenosti s klientelistickým kapitalismem by teď Indii mohlo nejvíc prospět víc kapitalismu, v prvé řadě ve finančnictví.

Tento komentář je založen na čerstvě zveřejněné zprávě Economic Survey of India.

Z angličtiny přeložil David Daduč

http://prosyn.org/Fr6oYri/cs;

Handpicked to read next