Ekonomie začleňování

CAMBRIDGE – Mnoha lidem připadá hospodářský růst jako morálně nejednoznačný cíl – stravitelný je podle nich pouze v případě, že je široce sdílený a ekologicky udržitelný. Jak ovšem s oblibou říká můj otec: „Proč dělat něco těžké, když se to dá udělat nemožné?“ Pokud neumíme přimět ekonomiky k růstu, logicky z toho vyplývá, že je neumíme přimět ani k začleňujícímu a trvale udržitelnému růstu.

S kompromisem mezi růstem a spravedlností se ekonomové potýkají po celá staletí. Jaká je podstata tohoto kompromisu? Jak ho lze minimalizovat? Lze udržet růst, pokud vede k větší nerovnosti? Brzdí přerozdělování růst?

Domnívám se, že nerovnost a pomalý růst často pramení z jedné konkrétní formy vyloučení. Jak ve svém slavném výroku pronesl Adam Smith, „večeře se dočkáme nikoliv díky laskavosti řezníka, sládka či pekaře, nýbrž díky tomu, že všichni sledují vlastní zájmy“. Proč by tedy i růst neměl začleňovat lidi ve vlastním zájmu, místo aby vyžadoval nějakou záměrnou kolektivní akci?

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/OM5Gfqe/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.