Slušná práce, nebo neslušná politika

DAVOS – Agenda 2030 pro trvale udržitelný rozvoj zavazuje členské státy OSN, aby „nikoho neopomíjely“. Jednou z klíčových složek tohoto závazku – obsaženého i v agendě Mezinárodní organizace práce (MOP) – je slušná práce pro všechny. V době, kdy se frustrace a deziluze zaměstnanců promítají na celém světě do výsledků voleb, tento cíl snad ani nemůže být důležitější.

Očekávání, že každá generace se bude mít lépe než ta předcházející, a to sociálně i ekonomicky, už dnes neplatí automaticky. Pro řadu lidí se stal novou normou posun směrem dolů.

Těžko se tedy divit, že dlouho bublající frustrace ze směru, jímž se ubírá globalizace, a nelibost nad nespravedlivým rozdělením jejích zisků vyvolaly politickou reakci, která v poslední době zasáhla celý svět. Tato deziluze přinejmenším zčásti pramení z pracovních zkušeností lidí, ať už v podobě vylučování z trhu práce, špatných pracovních podmínek či nízkých mezd.