10

Komplexní cesta k růstu The Inclusive Road to Growth

ŽENEVA – Neexistuje větší politická výzva, která by nyní zaměstnávala lídry po celém světě, než nutnost rozšířit svou účast ve výhodách ekonomického růstu a globalizace. Rozšířila se geograficky a ideologicky rozdílná shoda, že bude třeba nový – nebo alespoň značně vylepšený – model ekonomického rozvoje, pokud chceme dosáhnout větší inkluzivnosti.

Než aby se stal normou, zůstal bohužel tento politický konsensus zatím jen ambicí. Politici musí nejprve vybudovat mezinárodně uznávaný politický rámec – s korespondujícím sadou indikátorů a měřitelných milníků – aby tak vedli země, které cílí na široce zaměřená zlepšení v životním standardu, místo toho, aby tyto země pokračovaly v obyčejném užívaní růstu HDP jako konečné hodnoty národní ekonomické výkonnosti.

Rozsah, ve kterém vytváří ekonomický růst příležitosti a zlepšuje životní standard, záleží na řadě strukturálních a institucionálních ekonomických politických opatřeních, včetně mnoha v oblastech mimo vzdělávání a redistribuci (oblastech, které jsou nejčastěji zmiňovány v diskuzích o nerovnosti). V rámci rozvojového procesu dochází k rostoucímu uznání důležitosti institucí, zejména týkajících se právních rámců a veřejných úřadů, které spravují pravidla a pobídky. Toto pochopení však teprve musí plně proniknout do přístupu k ekonomickému růstu, který zaujímá většina ekonomů a tvůrců politiky.

Role, kterou v ekonomickém růstu hrají instituce, byla klíčovým nálezem památné studie Světové banky z roku 1993, The East Asian Miracle, která zkoumala, jak osm zemí v regionu dosáhlo “vysokého růstu a klesající nerovnosti“ mezi lety 1965 a 1990. Komise pro růst a rozvoj, které předsedá nositel Nobelovy ceny ekonom Michael Spence, dospěla ke stejným závěrům ve zprávě z roku 2008, The Growth Report: Strategies for Sustained Growth and Inclusive Development.