0

V Miloševičově stínu

Přede dvěma lety svět jásal, když odpůrci Slobodana Miloševiče zatáhli za jeden provaz a svrhli jeho diktaturu. Odpor vůči Miloševičovi však byl, zdá se, jediným tmelem, který je dokázal spojit. Od té doby si jdou tito protestní vůdcové, již jsou dnes u moci, po krku.

Vojislav Koštunica, současný prezident toho, co zbylo z Jugoslávie, a ,,umírněný" nacionalista, který přede dvěma lety u voličů porazil Miloševiče, má sice významné postavení s řadou reprezentativních povinností, ale moc má jen pramalou. A tak se rozhodl utkat se 29. září v srbském prezidentském duelu s reformním kandidátem Miroljubem Labusem, vicepremiérem pro finance. Protože Koštunica nezískal v prvním kole 50 procent plus jeden hlas všech zaregistrovaných voličů, střetne se 13. října s Labusem v rozhodujícím zápase.

Výrazným rysem těchto voleb byla absence inteligentních projevů, duchaplných debat a chytrých sloganů. Chybělo i násilí, ale urážek bylo dost a dost. Například Zoran Djindjić, hyperpragmatický srbský premiér, který podporuje Labuse, nazval Koštunicu líným trubcem. Takové výrazivo je jistě politováníhodné, ale přesto je velký krok kupředu od Miloševičovy éry, kdy se režimní i opoziční politici navzájem nazývali zrádci, špiony či žoldáky Západu.

Podíváme-li se ale pod slupku urážek, uvidíme, že Koštunica i Labus mají velice podobně umírněné programy. Labus dává přednost rychlejší hospodářské reformě a je více připraven akceptovat požadavky Západu na spolupráci s haagským tribunálem. I Koštunica je pro privatizaci a omezování úlohy státu, ale více jej trápí korupce a zvýhodňování firem při prodeji státních podniků. Třebaže prohlašuje, že je prozápadní, chce, aby se vydávání obviněných srbských válečných zajatců haagskému tribunálu řídilo srbskými zákony.