Před půldruhým stoletím Karel Marx chmurně a zároveň vítězoslavně předpověděl, že moderní kapitalismus, jehož vývoj viděl před očima, nebude schopen zajišťovat přijatelné rozdělování příjmů. Bohatství podle něj poroste, ale prospěch z něj nebude mít mnoho lidí, nýbrž pouhá hrstka: les prosebně vztyčených rukou uchazečů o práci bude houstnout a houstnout, zatímco samotné jejich ruce budou stále tenčí. Tato nespravedlnost vyvolá revoltu a revoluci, z níž vzejde nový, lepší, spravedlivější, více prosperující a mnohem více rovnostářský systém.
Od té doby si ekonomové hlavního proudu vydělávají na denní chleba trpělivým vysvětlováním, proč se Marx mýlil. Ano, počáteční nerovnovážný šok průmyslové revoluce byl a je spojován s rychle rostoucí nerovností, protože se otevírají příležitosti agresivitě a podnikavosti a protože raketově roste tržní cena klíčových nedostatkových kvalifikací.
To však bylo – nebo mělo být – pouze přechodné. Technologicky stagnující zemědělská společnost nutně musí být extrémně nerovná: horní vrstva násilím a podvody stlačuje životní úroveň rolníků až na holé živoření a zbytek jim odebírá jako rentu za půdu, kterou ovládá. Vysoké renty vyplácené feudálním statkářům zvyšují jejich bohatství a moc, neboť jim poskytují prostředky k utlačování rolníků a rozhojňování přebytku – více půdy totiž statkáři vytvořit nemohou.
Před půldruhým stoletím Karel Marx chmurně a zároveň vítězoslavně předpověděl, že moderní kapitalismus, jehož vývoj viděl před očima, nebude schopen zajišťovat přijatelné rozdělování příjmů. Bohatství podle něj poroste, ale prospěch z něj nebude mít mnoho lidí, nýbrž pouhá hrstka: les prosebně vztyčených rukou uchazečů o práci bude houstnout a houstnout, zatímco samotné jejich ruce budou stále tenčí. Tato nespravedlnost vyvolá revoltu a revoluci, z níž vzejde nový, lepší, spravedlivější, více prosperující a mnohem více rovnostářský systém.
Od té doby si ekonomové hlavního proudu vydělávají na denní chleba trpělivým vysvětlováním, proč se Marx mýlil. Ano, počáteční nerovnovážný šok průmyslové revoluce byl a je spojován s rychle rostoucí nerovností, protože se otevírají příležitosti agresivitě a podnikavosti a protože raketově roste tržní cena klíčových nedostatkových kvalifikací.
To však bylo – nebo mělo být – pouze přechodné. Technologicky stagnující zemědělská společnost nutně musí být extrémně nerovná: horní vrstva násilím a podvody stlačuje životní úroveň rolníků až na holé živoření a zbytek jim odebírá jako rentu za půdu, kterou ovládá. Vysoké renty vyplácené feudálním statkářům zvyšují jejich bohatství a moc, neboť jim poskytují prostředky k utlačování rolníků a rozhojňování přebytku – více půdy totiž statkáři vytvořit nemohou.