0

V Darwinově kůži

BERKELEY – Představte si, že jste jako mladý vědec strávili celá léta sběrem informací o podstatě fungování přírody. Shromažďováním rostlin, zvířat, zkamenělin a geologických vzorků z celého světa a odesíláním dopisů, které dokumentovaly váš vývoj v prvotřídního vědce, jste si už vybudovali jistou reputaci. V době, kdy se vracíte z významné pětileté expedice, vás udiví zjištění, že vaše hvězda stoupá.

Během cesty a v letech po ní se vám vyjasňovala některá neuvěřitelně jednoduchá, ale významná vysvětlení otazníků přírodovědy, dříve zakrytá mlhou. Začali jste si uvědomovat, že jste na nedotčeném intelektuálním území. Vaši vysokoškolští učitelé a vědci, jejichž práce jste četli, stále narážejí na obrovské problémy, které se vám teď jeví jako ne-li vyřešené, tak alespoň řešitelné.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

O evoluci se hovoří už desítky let, ale vy jste vynalezli mechanismus – přírodní selekci –, který ji podle všeho z velké části dokáže vysvětlit. Uvědomujete si, že zveřejnění úvah, k nimž jste se dopracovali, sice způsobí revoluci ve vašem vědním oboru, leč zároveň to zřejmě otřese náboženskými a filozofickými základy myšlení mnoha vašich krajanů.

Právě takové byly okolnosti, v nichž se na přelomu 30. a 40. let 19. století ocitl Charles Darwin, když vynašel princip přírodního výběru a jeho revoluční důsledek: všechny formy života na Zemi se mohly vyvinout z jediného společného prapředka. Jeho poznání bylo v dějinách vědy jedním z nejbrilantnějších průniků k podstatě věci: šlo o mechanismus, díky němuž princip evoluce mohl sjednotit a formovat veškerou biologii.

Vžijte se jen na okamžik do jeho situace. Jak se cítíte? („Je to jako přiznat se k vraždě,“ napsal tehdy.) Obdoba jeho situace v dnešním světě by byla asi následující: objev vám sice může zajistit Nobelovu cenu, ale také kulku do hlavy od náboženských fundamentalistů. Jak se teď cítíte při úvahách, zda objev zveřejnit?

Pak se ale zhruba v době, kdy dopisujete první shrnutí svých myšlenek, objeví kniha napsaná anonymním autorem, která rovněž tvrdí, že vysvětluje, jak se život v průběhu času může měnit, a že promýšlí některé mechanismy, na nichž se tato velkolepá historie může zakládat. „Vyfoukl“ vám anonym prvenství?

Ne, autor se v mnoha faktech mýlí a vydává se za hranice uvážlivé spekulace, což mu mezi vědci vynáší opovržení. Jak se dalo očekávat, nepochodí ani u čelných představitelů církve, z nichž někteří jej obviní z rouhačství. A nedošel nezávisle k vašim novým myšlenkám – myšlenkám, na nichž záleží.

Umíte se ale vžít do jeho role: budete pranýřováni úplně stejně, pokud svou teorii neopřete o nejlepší možné argumenty a nepřevýšíte své oponenty tak, že nebudou mít ani teologické, ani vědecké důvody na vás útočit. A tak se zveřejněním čekáte.

Roky plynou. Shromažďujete údaje, provádíte pokusy, čtete a píšete. Vaše kniha se rozrůstá. Až nemožně se rozrůstá. Ještě že si nemusíte vydělávat na živobytí.

Pak přijde blesk z čistého nebe. Dopis od někdejšího kolegy z jihovýchodní Asie, s nímž léta vedete korespondenci, připojený k rukopisu, který ve zkratce předkládá celou vaši teorii přírodní selekce. Žádá vás jako muže vědy s dobrými konexemi, zda byste jeho pojednání laskavě nepředali Linnéově společnosti v Londýně k pročtení a případné publikaci, domníváte-li se, že jeho tvrzení si to zasluhují.

Nejste si jisti jak se zachovat. Předběhl vás s hlavní myšlenkou, třebaže nedomyslel důsledky ani se nedopracoval k dalším úvahám, jež tvoří vaši teorii. Nechcete přijít o svou investici. Chcete uznání, které si zasluhujete, a chcete ovládnout hru, protože můžete předložit mnohem víc a své argumenty podepřít.

Poradíte se tedy s vědeckými kolegy, kteří už léta vědí, jak svou teorii rozvíjíte. Souhlasí, že je spravedlivé, abyste se svým korespondentem dojednali dohodu, že budete publikovat společně. To sice vyhovuje všem, ale vy začínáte panikařit.

Musíte teď naráz zveřejnit celou svou teorii dřív, než si zásluhy přivlastní někdo jiný. Téměř vám to způsobí smrt, ale do konce následujícího roku se vám podaří knihu vydat – ač jde jen o výtah magnum opus , které jste plánovali. Nazvete ji O vzniku druhů přírodním výběrem neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život .

Fake news or real views Learn More

Reakce je okamžitá: vydá se 1200 výtisků a jsou okamžitě rozebrány. Objeví se příznivé posudky vědců, ale také ostré výpady nábožensky založených lidí. Seriózní kritika přichází z nečekaných míst: od filozofů, jež jste znali a od nichž jste se učili, od vědců, jimž jste svěřili k popisu své neocenitelné sbírky. A přece: genialita tvrzení se uznává.

Přírodní selekce jako teorie zůstává ve hře a potřebuje mnoho další práce. Téměř žádný seriózní vzdělanec už ale nemůže zpochybňovat společný původ všeho živého. Zm��nili jste svět: lidé už nikdy nebudou druhy považovat za neměnné entity, nýbrž za součást jediného stromu života. Jak se cítíte?