NEW YORK – Říkejme tomu znamení doby. Málokdy uplyne měsíc, kdy by se do titulků nedostala zpráva o vodohospodářské krizi v některé části světa. Počátkem srpna například vodní květ v jezeře Erie, který se přemnožil kvůli odtoku vody ze zemědělsky obhospodařovaných ploch, kontaminoval pitnou vodu v Toledu ve státě Ohio. V září vyschly vodní nádrže v čínské provincii Che-nan, takže úroda uschla a někteří obyvatelé museli pít vodu z kaluží. A koncem října zjistili představitelé indického města Hajdarábád, že zdroje vody pro město se možná budou od příštího roku odklánět pro zemědělské účely výše po proudu, takže si zhruba osm milionů lidí musí klást otázku, kde seženou potřebných 720 milionů litrů vody denně.
Představitelé měst obvykle reagují na podobné krize rozšířením vodní infrastruktury, jmenovitě prováděním vrtů, budováním přehrad a kladením vodovodního potrubí. Každý den přesouvá sto největších měst světa 3,2 miliony krychlových metrů vody na vzdálenost přes 5700 kilometrů, aby vyřešilo místní nedostatek vody nebo problémy se znečištěním. Takové řešení je však drahé a mohou si ho dovolit jen nejbohatší velkoměsta. Správci měst se navíc dostávají do sporu s ochránci životního prostředí, kteří bojují za omezení rozvoje měst v zájmu zmírnění tlaku na lesy a povodí. Naštěstí nejde o jediné řešení.
Ukazuje se, že důležitou – a zatím do značné míry nevyužitou – roli při zajišťování vody a ve vodním hospodářství vůbec může hrát sama příroda. Ochrana vody u jejího zdroje může být levnější a efektivnější než její úprava poté, co už byla znečištěna. Moji kolegové z organizace Nature Conservancy ve spolupráci s Vedoucí klimatickou skupinou C40 a Mezinárodním vodohospodářským sdružením (IWA) ve své nové zprávě ukazují, že investice do ochrany lesů, zalesňování, obnovy říčních břehů, kvalitnějších zemědělských postupů a řízení lesních požárů mohou snížit množství znečišťujících látek pronikajících do zdrojů pitné vody.
Zpráva s názvem „Plán pro městskou vodu“ analyzuje stav dodávek vody pro 534 velkých měst a ve dvou tisících povodí a poskytuje rozsáhlý přehled o potenciálních přírodních řešeních, která lze začlenit do tradiční infrastruktury. Výsledky jsou přesvědčivé. Zavedením ochranných postupů v povodích by se dala podstatně zlepšit kvalita vody pro více než 700 milionů lidí. A nejméně pro každé čtvrté zkoumané město by navíc takové intervence byly finančně dostupné, protože by byly založené výlučně na úsporách nákladů na úpravu vody.
V některých místech už byla taková opatření zavedena. Například zemědělci poblíž Pekingu dostávají zaplaceno za přechod z rýže na kukuřici. Rýžová pole se totiž musí neustále zaplavovat, a protože se často nacházejí na strmých svazích, vede to ke značnému odtoku hnojiv a sedimentů. Přechod na kukuřici proto nesnižuje pouze spotřebu vody, ale i množství znečišťujících látek, které se dostanou k obyvatelům města níže po proudu. Program stojí přibližně 1330 dolarů na hektar zemědělské půdy, ale jeho přínos činí 2020 dolarů na hektar.
V Brazílii zase funguje fond vodní ochrany s cílem obnovit povodí Cantareira, které je zdrojem 50% vody pro São Paulo. Oblast ztratila 70% původního zalesnění a sedimenty z erodujících svahů zanesly vodní nádrž pro São Paulo, což ohrožuje dodávku vody pro toto největší brazilské velkoměsto. V rámci nového programu dostávají zemědělci a rančeři dávky ve výši 120 dolarů za hektar, aby svá pole zalesňovali nebo stupňovitě vrstvili. Prozatím došlo k osázení stromy nebo ke zkvalitnění hospodaření s půdou na ploše přibližně 3500 hektarů. Zalesnění dalších 14 200 hektarů by mohlo snížit koncentraci sedimentů v povodí o polovinu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Na úspory dosažené těmito programy by se mělo pohlížet v kontextu částky 90 miliard dolarů ročně, kterou velká města vynakládají na budování úpraven vody, vodovodního potrubí a dalších složek vodní infrastruktury. Autoři zprávy „Plán pro městskou vodu“ spočítali, že na ochranné činnosti by se mohlo produktivně vyčlenit přes 18 miliard dolarů, což by ušetřilo městům peníze a vytvořilo nový trh, jehož velikost by byla srovnatelná s trhem stávajících vodohospodářských technologií.
Mají-li však být tato řešení zavedena v nezbytném měřítku, budou muset ekologové i představitelé měst rozšířit rozsah svých tradičních činností. Ekologové se budou muset přihlásit k myšlence, že ochrana přírody neznamená jen ochranu původní krajiny. Někdy také vyžaduje zkvalitnění obhospodařované půdy. Právě v těchto oblastech můžeme hledat některá nákladově nejefektivnější řešení. Kvalita vody pro více než 600 milionů lidí by se zlepšila, kdyby farmy a ranče v jejich povodí omezily množství odtokových vod a obnovily říční břehy.
Představitelé měst se zase ve svých úvahách nesmějí nechat svazovat správními hranicemi. Sto největších velkoměst se rozprostírá na méně než 1% celkové plochy zeměkoule, avšak jejich příslušná povodí zaujímají plných 12% rozlohy. A protože mnoho měst sdílí stejné vodní zdroje, budou zapotřebí mechanismy financování napříč samosprávami a také společný pocit zodpovědnosti, aby se přírodní zdroje čisté vody ochránily a obnovily. Tato partnerství budou vyžadovat spolupráci široké palety zájmových skupin, které je vesměs zapotřebí přesvědčit, aby úsilí o zkvalitnění dodávek vody podpořily. Na prvním místě tohoto seznamu by měli figurovat zemědělci a rančeři.
Obhospodařování půdy a vodní bezpečnost jsou úzce propojené. Využíváním přírodní i tradiční vodní infrastruktury si velká města nejen zajistí budoucí dodávky vody, ale zároveň přetvoří krajinu naší planety k lepšímu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
From a long list of criminal indictments to unfavorable voter demographics, there is plenty standing between presumptive GOP nominee Donald Trump and a second term in the White House. But a Trump victory in the November election remains a distinct possibility – and a cause for serious economic concern.
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
NEW YORK – Říkejme tomu znamení doby. Málokdy uplyne měsíc, kdy by se do titulků nedostala zpráva o vodohospodářské krizi v některé části světa. Počátkem srpna například vodní květ v jezeře Erie, který se přemnožil kvůli odtoku vody ze zemědělsky obhospodařovaných ploch, kontaminoval pitnou vodu v Toledu ve státě Ohio. V září vyschly vodní nádrže v čínské provincii Che-nan, takže úroda uschla a někteří obyvatelé museli pít vodu z kaluží. A koncem října zjistili představitelé indického města Hajdarábád, že zdroje vody pro město se možná budou od příštího roku odklánět pro zemědělské účely výše po proudu, takže si zhruba osm milionů lidí musí klást otázku, kde seženou potřebných 720 milionů litrů vody denně.
Představitelé měst obvykle reagují na podobné krize rozšířením vodní infrastruktury, jmenovitě prováděním vrtů, budováním přehrad a kladením vodovodního potrubí. Každý den přesouvá sto největších měst světa 3,2 miliony krychlových metrů vody na vzdálenost přes 5700 kilometrů, aby vyřešilo místní nedostatek vody nebo problémy se znečištěním. Takové řešení je však drahé a mohou si ho dovolit jen nejbohatší velkoměsta. Správci měst se navíc dostávají do sporu s ochránci životního prostředí, kteří bojují za omezení rozvoje měst v zájmu zmírnění tlaku na lesy a povodí. Naštěstí nejde o jediné řešení.
Ukazuje se, že důležitou – a zatím do značné míry nevyužitou – roli při zajišťování vody a ve vodním hospodářství vůbec může hrát sama příroda. Ochrana vody u jejího zdroje může být levnější a efektivnější než její úprava poté, co už byla znečištěna. Moji kolegové z organizace Nature Conservancy ve spolupráci s Vedoucí klimatickou skupinou C40 a Mezinárodním vodohospodářským sdružením (IWA) ve své nové zprávě ukazují, že investice do ochrany lesů, zalesňování, obnovy říčních břehů, kvalitnějších zemědělských postupů a řízení lesních požárů mohou snížit množství znečišťujících látek pronikajících do zdrojů pitné vody.
Zpráva s názvem „Plán pro městskou vodu“ analyzuje stav dodávek vody pro 534 velkých měst a ve dvou tisících povodí a poskytuje rozsáhlý přehled o potenciálních přírodních řešeních, která lze začlenit do tradiční infrastruktury. Výsledky jsou přesvědčivé. Zavedením ochranných postupů v povodích by se dala podstatně zlepšit kvalita vody pro více než 700 milionů lidí. A nejméně pro každé čtvrté zkoumané město by navíc takové intervence byly finančně dostupné, protože by byly založené výlučně na úsporách nákladů na úpravu vody.
V některých místech už byla taková opatření zavedena. Například zemědělci poblíž Pekingu dostávají zaplaceno za přechod z rýže na kukuřici. Rýžová pole se totiž musí neustále zaplavovat, a protože se často nacházejí na strmých svazích, vede to ke značnému odtoku hnojiv a sedimentů. Přechod na kukuřici proto nesnižuje pouze spotřebu vody, ale i množství znečišťujících látek, které se dostanou k obyvatelům města níže po proudu. Program stojí přibližně 1330 dolarů na hektar zemědělské půdy, ale jeho přínos činí 2020 dolarů na hektar.
V Brazílii zase funguje fond vodní ochrany s cílem obnovit povodí Cantareira, které je zdrojem 50% vody pro São Paulo. Oblast ztratila 70% původního zalesnění a sedimenty z erodujících svahů zanesly vodní nádrž pro São Paulo, což ohrožuje dodávku vody pro toto největší brazilské velkoměsto. V rámci nového programu dostávají zemědělci a rančeři dávky ve výši 120 dolarů za hektar, aby svá pole zalesňovali nebo stupňovitě vrstvili. Prozatím došlo k osázení stromy nebo ke zkvalitnění hospodaření s půdou na ploše přibližně 3500 hektarů. Zalesnění dalších 14 200 hektarů by mohlo snížit koncentraci sedimentů v povodí o polovinu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Na úspory dosažené těmito programy by se mělo pohlížet v kontextu částky 90 miliard dolarů ročně, kterou velká města vynakládají na budování úpraven vody, vodovodního potrubí a dalších složek vodní infrastruktury. Autoři zprávy „Plán pro městskou vodu“ spočítali, že na ochranné činnosti by se mohlo produktivně vyčlenit přes 18 miliard dolarů, což by ušetřilo městům peníze a vytvořilo nový trh, jehož velikost by byla srovnatelná s trhem stávajících vodohospodářských technologií.
Mají-li však být tato řešení zavedena v nezbytném měřítku, budou muset ekologové i představitelé měst rozšířit rozsah svých tradičních činností. Ekologové se budou muset přihlásit k myšlence, že ochrana přírody neznamená jen ochranu původní krajiny. Někdy také vyžaduje zkvalitnění obhospodařované půdy. Právě v těchto oblastech můžeme hledat některá nákladově nejefektivnější řešení. Kvalita vody pro více než 600 milionů lidí by se zlepšila, kdyby farmy a ranče v jejich povodí omezily množství odtokových vod a obnovily říční břehy.
Představitelé měst se zase ve svých úvahách nesmějí nechat svazovat správními hranicemi. Sto největších velkoměst se rozprostírá na méně než 1% celkové plochy zeměkoule, avšak jejich příslušná povodí zaujímají plných 12% rozlohy. A protože mnoho měst sdílí stejné vodní zdroje, budou zapotřebí mechanismy financování napříč samosprávami a také společný pocit zodpovědnosti, aby se přírodní zdroje čisté vody ochránily a obnovily. Tato partnerství budou vyžadovat spolupráci široké palety zájmových skupin, které je vesměs zapotřebí přesvědčit, aby úsilí o zkvalitnění dodávek vody podpořily. Na prvním místě tohoto seznamu by měli figurovat zemědělci a rančeři.
Obhospodařování půdy a vodní bezpečnost jsou úzce propojené. Využíváním přírodní i tradiční vodní infrastruktury si velká města nejen zajistí budoucí dodávky vody, ale zároveň přetvoří krajinu naší planety k lepšímu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.