People exiting a train station

Imigrace do sociálního státu

MNICHOV – Ozbrojený konflikt destabilizující některé arabské země zvedl obrovskou vlnu uprchlíků mířících do Evropy. Jen do Německa jich v roce 2015 přišlo zhruba 1,1 milionu. Přijetí zásady svobody pohybu uvnitř Evropy zároveň vyvolalo mohutné vnitroevropské migrační toky, které zůstaly do značné míry bez povšimnutí. Německo v roce 2014 zažilo nevídaný čistý příliv 304 000 osob z jiných zemí EU a v roce 2015 se toto číslo pravděpodobně příliš nelišilo.

Někteří členové EU, například Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Španělsko, Francie i původně vstřícné Dánsko a Švédsko, reagovaly tím, že prakticky pozastavily platnost Schengenské dohody a opětovně zavedly hraniční kontroly. Ekonomy to nijak nepřekvapuje. V 90. letech řešily otázku migrace do sociálních států desítky akademických prací rozebírajících mnohé z problémů, které dnes vycházejí najevo. Já sám jsem tehdy na toto téma hodně psal, přičemž jsem se snažil – většinou marně – zvýšit povědomí politiků.

Je zde jeden zásadní problém. Sociální státy stojí na principu, že lidé s nadprůměrnými příjmy platí vyšší daně a odvody, než kolik zpětně dostávají formou veřejných služeb, zatímco lidé s podprůměrným výdělkem platí méně, než dostávají. Toto přerozdělování, které směruje čisté veřejné zdroje k domácnostem s nižšími příjmy, představuje rozumnou korekci tržní ekonomiky, jakousi pojistku proti ranám osudu a nepružnému oceňování vzácnosti zdrojů, které charakterizuje tržní ekonomiku a má pramálo společného se spravedlností.

https://prosyn.org/zVmUQxIcs