16

Migrační supervelmoc

LONDÝN – Vstoupili jsme do éry migrace. Kdyby všichni lidé žijící mimo rodnou vlast vytvořili samostatný stát – jakousi republiku vykořeněných –, byla by to pátá nejlidnatější země na světě, s počtem obyvatel převyšujícím 240 milionů lidí.

O tom, jak svět v pohybu mění národní politiku, sice bylo napsáno mnohé, avšak geopolitickým dopadům migrace se věnuje jen malá pozornost. Masový pohyb lidí však už dnes vytváří tři druhy migračních supervelmocí: nových kolonizátorů, integrátorů a států na pomezí.

Noví kolonizátoři dávají vzpomenout na osadníky z Evropy, kteří se v osmnáctém a devatenáctém století rozšířili po celém světě, z čehož měli prospěch nejen oni sami, ale i jejich domovina. Rovněž nejmobilnější populace jednadvacátého století pomáhají svým domovským zemím získat přístup na trhy i k technologiím a také politický hlas ve světě.

Americký novinář Howard W. French popisuje, jak se z Afriky stal „druhý světadíl Číny“, když více než milion nových čínských osadníků přetváří subsaharskou Afriku. V situaci, kdy mimo pevninskou Čínu žije více Číňanů než Francouzů ve Francii, se podobný příběh odehrává téměř na všech kontinentech. A když se tito migranti vrátí do Číny, jejich schopnosti jsou dovedně využity. Lidé, jimž se v Číně říká „mořské želvy“, ovládají ve své zemi například technologický průmysl.