20

Kam povede most MMF pro Řecko?

CURYCH – Mezinárodní měnový fond vzkřísil starou metodu – běžně používanou v 80. letech během latinskoamerické dluhové krize –, která by umožnila Řecku, aby se příští měsíc vyhnulo vyhlášení platební neschopnosti vůči evropským věřitelům. Tato úleva zároveň poskytuje MMF a jeho evropským partnerům čas sjednotit své rozdílné názory na růst a rozpočtové vyhlídky této země sužované krizí. Elegantní kompromis fondu přesto nechává Řecko ve stínu obrovského dluhového převisu. Jeho snížení bude vyžadovat, aby Evropa našla způsob, jak odložit národní politiky stranou a jednat na základě ekonomické logiky a nutnosti.

Evropa a MMF zatím nedokázaly nalézt kompromis mezi dvěma pohledy na trvalou udržitelnost řeckého dluhu, přičemž odlišné názory obou stran se přelévají do veřejné sféry. Evropské orgány zohledňující převážně analýzu cash-flow tvrdí, že řecký dluh je díky nízkým úrokovým sazbám a dlouhé lhůtě splatnosti udržitelný. Fond naopak uvádí, že dluh, který dosahuje téměř 200% řeckého HDP, odrazuje investice a příliv kapitálu. Pro MMF je smysluplné snížení dluhu klíčovým předpokladem vytvoření důvěry a důvěryhodnosti, jež jsou zapotřebí k tomu, aby se Řecko vymanilo z vleklého období finanční vyčerpanosti.

Není to jediná oblast, v níž se dva hlavní věřitelé Řecka neshodnou. Jejich názory se rozcházejí i v otázce reálnosti některých klíčových ekonomických prognóz, mimo jiné i důležitého vztahu mezi růstem a státním rozpočtem, kde Evropa zastává mnohem optimističtější postoj.

Pro ty z nás, kdo sledují řeckou ekonomickou tragédii už mnoho let, je evropský názor z velké části v rozporu s ekonomickou logikou, a to z jednoho prostého důvodu: evropští politici se obávají domácích politických důsledků v případě, že přistoupí na odpuštění dluhu Řecku, a to zejména před zářijovými volbami do spolkového sněmu v Německu. Panují obavy, že odpuštění dluhu by mohlo podkopat důvěryhodnost vládních stran a poskytnout impulz extremistickým hnutím.

Odpuštění dluhu je jistě riskantní a vyvolává složité otázky týkající se férovosti a motivace. V některých případech však nastává situace, kdy může odmítnutí dluhové úlevy způsobit ještě větší škody. Evropští činitelé vědí stejně dobře jako MMF, že Řecko už se v této fázi nachází dlouho a že se postupně mění v trvalého „nesvéprávného občana“ eurozóny, která tento výsledek nenese příliš dobře. Zjevně však nedokážou zakročit.

Pokud se však Evropa a MMF nedokážou dohodnout, připravují Řecko o další finance, které země potřebuje k uhrazení domácích nedoplatků a k zaplacení dosti vysokých částek za obsloužení externího dluhu letos v červenci. Růst je mezitím už opět loudavý, ačkoliv hospodářský výkon Evropy jako celku nabral tempo. V zájmu vyřešení tohoto úzkého místa přistoupil MMF na kompromis, když znovuoživil svou praxi schvalovat program financování „v principu“.

Pokud fond něco v principu schválí, dává tím signál, že souhlasí se záměry hospodářské politiky země. To může uvolnit cestu k dalším financím (v tomto případě z Evropy). MMF však upouští od poskytování vlastních půjček a čeká, až budou uspokojivěji vyřešeny celkové finanční záruky (v tomto případě výrazné odpuštění dluhu Řecku).

Jedná se o krátkodobý kompromis, jenž zohledňuje evropský politický kalendář a omezení, pomáhá Řecku vyhnout se během léta státnímu bankrotu a zajišťuje zdroje MMF. Takové řešení by přesunulo větší část finanční zátěže na Evropu, kam správně patří. A navzdory závažným přetrvávajícím neshodám vysílá i určitý signál jednotnosti.

Zároveň však není ničím více než jen dalším dočasným řešením – nebo drsněji řečeno pokračováním přístupu, pro který se vžil termín „extend and pretend“, tedy poskytovat úvěry a tvářit se, že se nic neděje. Bezprostřední finanční požár se sice podaří uhasit, ale nedělá se dost pro to, aby se Řecko dostalo na realistickou dráhu střednědobého růstu a finanční životaschopnosti. Hrozí také riziko, že se MMF ocitne pod ještě silnějším politickým tlakem, jenž vyzdvihne do popředí legitimní otázky týkající se rovného zacházení se všemi členskými zeměmi.

MMF by se měl po kompromisu držet svého kopyta a odmítnout uvést své řešení pro Řecko v život do doby, než bude spokojen v otázkách dluhové úlevy i technických předpokladů. A evropští představitelé by neměli vyhlašovat vítězství, jak k tomu měli nakročeno v prohlášení ministrů financí eurozóny z poloviny června, ale měli by tento kompromis pokládat za další krok ke změkčení stále neudržitelnějšího postoje k řeckému dluhu.

Do té doby by bylo záhodno, aby obě strany provedly pečlivou analýzu předchozích zkušeností s programy, které se nerealizovaly okamžitě, ale nejprve byly schváleny v principu. Pokud se takové programy správně definují, a to včetně specifikace krátkého období potenciálního přechodu na plně operativní režim, mohou sloužit jako katalyzátor a zároveň kanál pro uvolnění svazujících omezení v oblasti růstu a finanční životaschopnosti. Je zapotřebí, aby byly součástí konstruktivního procesu. Jako izolovaná řešení nefungují.

Nehledě na určité překážky pomohla řada podobných programů v 80. letech odvrátit disruptivní státní bankroty a kulminovala smysluplným snižováním dluhů a závazků v oblasti dluhové obsluhy, což pomohlo několika latinskoamerickým ekonomikám vrátit se k vysokému růstu a finanční životaschopnosti. O několik let později se tentýž proces úspěšně zopakoval v programech snižování dluhu nízkopříjmových zemí v rámci iniciativy HIPC (pro „silně zadlužené chudé země“).

Zdráhavý krátkodobý kompromis mezi MMF a Evropou přichází po měsících mnohdy trnitých diskusí. V zájmu Řecka a také v zájmu důvěryhodnosti vlastních budoucích interakcí by ho obě strany měly pokládat za první krok k (dlouho odkládanému) definitivnímu vyřešení ekonomických a finančních potíží země. Řečtí občané čekali – a trpěli – dost dlouho.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.