AUSTIN, TEXAS – Finanční krize z roku 2008 podnítila volání po globální finanční soustavě, která by omezovala obchodní nerovnováhy, zmírňovala toky spekulativního kapitálu a bránila systémové nákaze. Stejný byl samozřejmě i cíl brettonwoodského systému. Podobný systém by však dnes byl neudržitelný i nežádoucí. Jak by tedy mohla vypadat jeho alternativa?
Konference v Bretton Woods v roce 1944 se nesla ve znamení střetu dvou mužů a jejich vizí: Harryho Dextera Whitea coby zástupce amerického prezidenta Franklina Roosevelta a Johna Maynarda Keynese, který zastupoval slábnoucí britské impérium. Nebylo divu, že nakonec zvítězil Whiteův plán založený na poválečném obchodním přebytku Spojených států, který měl dolarizovat Evropu a Japonsko výměnou za jejich souhlas s tím, že USA získají plnou volnost v oblasti měnové politiky. A nový poválečný systém poskytl základ pro hvězdnou hodinu kapitalismu – až do doby, kdy Amerika přišla o svůj přebytek a Whiteovo schéma se zhroutilo.
Otázka, která během velké části uplynulého desetiletí pravidelně padala, je vcelku prostá: Byl by Keynesův nepřijatý plán pro náš multipolární svět po roce 2008 vhodnější?
AUSTIN, TEXAS – Finanční krize z roku 2008 podnítila volání po globální finanční soustavě, která by omezovala obchodní nerovnováhy, zmírňovala toky spekulativního kapitálu a bránila systémové nákaze. Stejný byl samozřejmě i cíl brettonwoodského systému. Podobný systém by však dnes byl neudržitelný i nežádoucí. Jak by tedy mohla vypadat jeho alternativa?
Konference v Bretton Woods v roce 1944 se nesla ve znamení střetu dvou mužů a jejich vizí: Harryho Dextera Whitea coby zástupce amerického prezidenta Franklina Roosevelta a Johna Maynarda Keynese, který zastupoval slábnoucí britské impérium. Nebylo divu, že nakonec zvítězil Whiteův plán založený na poválečném obchodním přebytku Spojených států, který měl dolarizovat Evropu a Japonsko výměnou za jejich souhlas s tím, že USA získají plnou volnost v oblasti měnové politiky. A nový poválečný systém poskytl základ pro hvězdnou hodinu kapitalismu – až do doby, kdy Amerika přišla o svůj přebytek a Whiteovo schéma se zhroutilo.
Otázka, která během velké části uplynulého desetiletí pravidelně padala, je vcelku prostá: Byl by Keynesův nepřijatý plán pro náš multipolární svět po roce 2008 vhodnější?