22

Ignorujme ignoranty

STANFORD – Lidé mají právo být nevědomí. Stejně jako se můžeme rozhodnout, že si budeme ničit zdraví přejídáním, kouřením či nedbalým užíváním předepsaných léků, můžeme se také rozhodnout, že zůstaneme neinformovaní o společensko-politických tématech.

Ignorance neboli nevědomost má možná někdy opodstatnění. Podle ekonomů se „racionální nevědomost“ uplatňuje v situaci, kdy náklady spojené se získáním dostatečného pochopení určitého tématu za účelem přijetí informovaného rozhodnutí převyšují přínos, který lze z pochopení tohoto tématu očekávat. Mnozí z těch, kdo se zabývají především svou rodinou, školou, prací nebo hypotékou, nemusí pokládat za efektivní probírat se řadou mnohdy neslučitelných údajů, aby pochopili například rizika a výhody jaderné energetiky, změkčovadel v dětských hračkách nebo středozemní kuchyně.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Záplava vzájemně si odporujících dat týkajících se nezdravosti a zdravosti různých jídel je typickým příkladem problémů spojených s přijímáním informovaných rozhodnutí. Jonathan Schoenfeld a John Ioannidis v nedávné studii zjistili, že „vědecká“ tvrzení, podle nichž určitá jídla způsobují rakovinu nebo před ní naopak chrání, se navzdory mediálnímu humbuku mnohdy neopírají o metaanalýzu (rozbor společných výsledků získaných z různých studií). Jak to komentoval Ioannidis, „lidé dostanou strach nebo si myslí, že by měli změnit svůj život, učiní velké rozhodnutí a věci jsou pak velmi rychle odmítnuty“.

S obzvláště vysokou pravděpodobností uplatňují lidé své právo na nevědomost – racionální či nikoliv – v otázkách vědy a techniky. Studie z roku 2001 financovaná americkou Národní vědeckou nadací zjistila, že zhruba polovina dotazovaných lidí chápe, že Země obkrouží Slunce jednou za rok, 45% dokáže poskytnout „přijatelnou definici“ DNA a jen 22% chápe, co to je molekula.

V roce 1995 vyjádřil kosmolog Carl Sagan znepokojení z trendu směřujícího ke společnosti, v níž „svíráme magické krystaly, nábožně hledíme do horoskopů, naše kritické schopnosti zaznamenávají prudký pokles…, a tak téměř nepozorovaně sklouzáváme k pověrám a temnotě“. Nedávno pak všestranný britský vzdělanec Dick Taverne varoval, že „v praktickém světě medicíny, lidových přístupů k zemědělství a potravinářství, boje s hladem a nemocemi i v mnoha dalších praktických otázkách existuje jakýsi spodní proud iracionality, který ohrožuje pokrok založený na vědě, a dokonce i civilizovaný základ naší demokracie“.

Lidé sice mají právo věřit na horoskopy, myslet si, že jim krystaly přinesou štěstí, nebo spoléhat na dryáčnickou medicínu, avšak dopustíme-li, aby tato pavěda ovlivňovala veřejnou politiku, pak to vážně ohrožuje společnost. Vezměme si například loňskou reakci některých aktivistů ve floridském Key West na snahu zastavit šíření horečky dengue, vážné a potenciálně život ohrožující nemoci, která se v roce 2009 po více než sedmdesátileté odmlce v této oblasti znovu vyskytla.

Britská společnost Oxitec vytvořila pomocí genetického inženýrství nové variety komářího druhu, který horečku dengue přenáší. Noví komáři obsahují gen, který vytváří vysokou koncentraci určitého proteinu bránícího normálnímu fungování komářích buněk, takže protein nakonec komáry zabije. Pokud se takto upraveným komářím samcům poskytuje speciální strava, protein je nijak nepostihuje. Po vypuštění do volné přírody však samci přežívají právě tak dlouho, aby se spářili s volně žijícími samicemi, čímž přenesou na potomstvo gen vytvářející zmíněný protein a ten pak usmrtí následující generaci komárů před dosažen��m zralosti – výsledkem je eliminace druhu po několika generacích.

Po získání potřebných povolení vypustila firma Oxitec ve spolupráci s místními vědci upravené komáry na Kajmanských ostrovech a v brazilském regionu Juazeiro. Podle publikovaných svědectví o těchto experimentálních nasazeních byl zmíněný přístup vysoce účinný a snížil populaci infikovaných komárů o 80% na Kajmanských ostrovech a o 90% v Brazílii. Firma nyní čeká na souhlas brazilského ministerstva zdravotnictví, aby se tento přístup oficiálně začlenil do politiky boje proti dengue.

Ačkoliv na Floridě nedojde k podobnému vypuštění ještě celé roky, někteří místní obyvatelé už energicky reagují. Jedna aktivistka nasbírala 100 000 podpisů pod petici, která se staví proti využívání komárů v boji za vymýcení nemoci. Její obavy – „Co když tihle komáři poštípou mé chlapce nebo mé psy? Co udělají s ekosystémem?“ – však nemají žádný vědecký základ, a proto jsou projevem dobrovolné nevědomosti. Při troše zkoumání by aktivistka zjistila, že komáří samci neštípou a že vypuštění komáři (výlučně samci) vzhledem k absenci speciální obohacené stravy hynou.

Ve skutečnosti jejich experimentální vypuštění neodhalilo žádné patrné nepříznivé účinky jakéhokoliv druhu. Ani předložení fakt rozumným způsobem, o což se pokusily floridské úřady zodpovědné za kontrolu komáří populace, však nestačilo k přesvědčení odpůrců. Lidé, kteří se rozhodnou pro ignoranci, jsou bohužel imunní vůči rozumu – nebo se ho prostě rozhodnou ignorovat.

Proč se tolik lidí bojí tolika věcí? Epidemiolog rakoviny Geoffrey Kabat identifikuje několik faktorů, mimo jiné „úspěch ekologického hnutí, hluboce zakořeněnou nedůvěru vůči průmyslu, neukojitelný hlad veřejnosti po článcích souvisejících se zdravím, jemuž média poslušně vycházejí vstříc, a v neposlední řadě také ohromující expanzi epidemiologie a věd o ekologickém zdraví včetně rychle přibývající literatury“.

Fake news or real views Learn More

Bez ohledu na důvody mají lidé na nevědomost právo. Dopustit, aby tato jejich volba určovala veřejnou politiku, by však znamenalo vážné ohrožení vědeckého, společenského a ekonomického rozvoje.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.