11

Problém s Evropou

NEW YORK – Podle posledních průzkumů veřejného mínění se velkými vítězi voleb do Evropského parlamentu plánovaných na tento měsíc stanou pravicově populistické strany, které spojuje odpor vůči Evropské unii – zejména francouzská Národní fronta, nizozemská Strana pro svobodu a britská Strana nezávislosti. Euroskeptická pravice sice možná nezíská většinu křesel, avšak její kolektivní síla je ranou myšlence evropské jednoty. Proč se projekt, který po druhé světové válce započal s obrovskými nadějemi, setkává s takovým odporem?

Úspěch pravicového populismu v Evropě pramení nejen ze znepokojení z EU, ale i z rostoucí zášti vůči liberálním/levicovým elitám, jimž se vyčítá řada věcí, které občany naplňují obavami: přistěhovalectví, ekonomiky v depresi, islámský extremismus a samozřejmě také údajná nadvláda bruselské „eurokracie“. Někteří Evropané podobně jako voliči Tea Party ve Spojených státech tvrdí, že jim sebrali vlast.

Ve světě, jemuž stále více vládnou velké korporace a mezinárodní byrokracie bez tváře, se lidé cítí politicky bezmocní. Lákavost populismu spočívá v jeho tvrzení, že se poměry dozajista zlepší, pokud se opět staneme pány ve vlastním domě.

Tím, co se v mnoha zemích zlomilo, není jen důvěra v evropské instituce, ale i základní liberální/levicový konsensus, jenž vznikl v důsledku katastrofy dvou světových válek. Po roce 1945 sdíleli křesťanští a sociální demokraté ideál mírové jednotné Evropy s kontinentální solidaritou – oddaností ekonomické rovnosti, sociálnímu státu a multikulturalismu –, jež postupně nahradí nacionalismus.