8

Idiocie olympijských hodnot

NEW YORK – Nikoho by nemělo překvapovat, že přípravy na zimní olympijské hry v ruském Soči se ukazují jako divoce předražené a zamořené korupcí. Rozsah excesů je přesto ohromující. Náklady na vybudování sjezdovek, kluzišť, silnic, hal a stadionů pro zimní sporty v subtropickém černomořském letovisku se vyšplhaly vysoko nad 50 miliard dolarů. Kritikové tvrdí, že polovina této částky byla buď rozkradena nebo vyplacena v podobě úplatků přátelům prezidenta Vladimira Putina, kteří shodou okolností získali největší zakázky.

Podle jednoho kritika, ruského podnikatele Valerije Morozova, požadovali úplatky za kontrakty i samotní pracovníci Putinovy kanceláře. Když mu bylo řečeno, že se „utopí v krvi“, uprchl Morozov ze země.

Co však někdo čekal v zemi, kde se velký byznys, organizovaný zločin a politika tak často překrývají? A pomineme-li obrovské měřítko, není Rusko rozhodně jediným státem, kde jsou olympijské sporty, závody formule 1 (které se mají také letos v Soči uskutečnit) nebo fotbalové mistrovství světa vítanou příležitostí k rozkrádání a korupci.

A pak je zde otázka nespravedlivých zákonů hostitelského státu, kvůli nimž se mezinárodní sportovní klání v dané zemi může jevit téměř jako nemístné. V době konání berlínské olympiády v roce 1936 už měly v nacistickém Německu pevné místo rasové zákony a Čína v roce 2008 omezovala svobodu projevu. Rusko zase schválilo zákaz „homosexuální propagandy“ v podobě Putinem podporovaného zákona, který je tak absurdní a zároveň tak gumový, že by úřady s odvoláním na něj mohly zatknout jakoukoliv nepohodlnou osobu.