7

Hříchy otců ve východní Asii

NEW YORK – Jednou z možností, jak pohlížet na rostoucí vojenské napětí kvůli několika titěrným ostrůvkům ve Východočínském moři, je spatřovat v nedávných událostech jasný příklad mocenské politiky. Čína je na vzestupu, Japonsko zažívá hospodářskou stagnaci a Korejský poloostrov zůstává rozdělený. Je jen přirozené, že se Čína pokusí opětovně uplatnit svou historickou nadvládu nad regionem. A stejně tak je přirozené, že Japonsko cítí nervozitu z možnosti, že se stane svého druhu vazalským státem (Korejci jsou na tuto roli ve vztahu k Číně navyklejší).

Podřízenost vůči americké síle, kterou Japonsko zažívá od roku 1945, je nevyhnutelným důsledkem katastrofální války. Většina Japonců s tím dokáže žít. Podřízenost vůči Číně by však byla nesnesitelná.

Vzhledem k tomu, že si východoasijská politika zachovává vysoce dynastický charakter, by však stejně užitečné mohlo být i biografické vysvětlení. Japonský premiér Šinzó Abe je vnukem Nobusuke Kišiho, jenž za války působil jako ministr průmyslu. Kiši, jehož Američané v roce 1945 uvěznili jako válečného zločince, byl na počátku studené války bez procesu propuštěn a jako konzervativec v roce 1957 zvolen premiérem.

Ve 30. a 40. letech byl Kiši nacionalistou s fašistickými sklony. Po válce se však díky neméně hluboké averzi ke komunismu stal věrným spojencem USA; jeho blízkým přítelem byl Richard Nixon. Celý život se ovšem snažil revidovat pacifistickou japonskou ústavu, kterou těsně po válce sepsali Američané, a znovu proměnit Japonsko v hrdou vojenskou mocnost.