33

Proč bombardovat civilisty?

NEW YORK – Když v roce 2009 vedl Izrael předposlední válku v Gaze, přirovnal tehdejší ministr zahraničí Avigdor Lieberman tento konflikt k americké válce s Japonskem. Nákladná pozemní invaze nebyla zapotřebí; nepřítel se dal přimět k poslušnosti bombardováním.

Toto zdánlivě nehorázné srovnání nebylo zcela mylné. A není mylné ani dnes. Napáchání maximálních škod ze vzduchu bylo a stále zůstává izraelskou strategií vůči Gaze vedené Hamásem. I kdybychom akceptovali, že Izrael má legitimní důvod zavírat tunely využívané k infiltraci palestinských komand do Izraele, stále to nevysvětluje, proč je nutné bombardovat školy, elektrárny, nemocnice, mešity a oblasti hustě osídlené civilisty.

Oficiální vysvětlení zní tak, že se palestinské rakety ukrývají v civilních oblastech. To je dost možná pravda. Izraelští vůdci jako by však věřili, že rozprášením Gazy a jejích obyvatel bombami lze zničit i morálku Palestinců. Že toho Palestinci začnou mít v určité fázi dost a vzdají se – případně se dokonce obrátí proti svým vládcům.

Kdysi se tomu říkalo „strategické bombardování“ nebo někdy i „bombardování terorem“ – byla to válečná metoda určená ke zlomení vůle lidu zničením jeho „životně důležitých center“. Hlavními stoupenci této myšlenky formulované ve 20. letech minulého století byli Ital Guilio Douhet, Američan William Mitchell a Angličan Hugh Trenchard.