0

Pokrytectví na volném moři?

Před třiceti lety zabíjela australská plavidla s vládním požehnáním u západoaustralského pobřeží vorvaně obrovské. Minulý měsíc stála Austrálie v čele mezinárodních protestů proti plánu Japonska zabít 50 keporkaků. Japonsko pod sílícím tlakem oznámilo, že plán o rok nebo dva odsouvá. Změna názoru veřejnosti na lov velryb je dramatická, a to nejen v Austrálii.

Organizace Greenpeace zahájila protesty proti lovu velryb Austrálií a vláda jmenovala soudce ve výslužbě Sydneyho Frosta do čela vyšetřování této praxe. Jako znepokojený Australan a profesor filozofie, který se zabývá etikou našeho zacházení se zvířaty, jsem také podal příspěvek.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Neargumentoval jsem tím, že lov velryb by měl ustat, protože velryby jsou ohrožený druh. Věděl jsem, že stejný argument vznese mnoho odborných ekologů a mořských biologů. Místo toho jsem uvedl, že velryby jsou společenští živočichové s velkými mozky, kteří jsou schopni těšit se ze života a cítit bolest – a to nejen fyzickou bolest, ale velmi pravděpodobně také stesk ze ztráty příslušníka svého hejna.

Velryby nelze zabíjet humánně – jsou příliš velké a i při použití výbušné harpuny je obtížné trefit velrybu do správného místa. Velrybáři navíc nechtějí používat velké množství výbušniny, protože by to velrybu roztrhalo na kusy, přičemž smyslem zabíjení je získat co nejvíce drahocenného oleje či masa. Velryby lovené harpunou proto obvykle umírají pomalu a bolestně.

Způsobovat utrpení nevinným tvorům bez mimořádně závažného důvodu je nesprávné. Kdyby existovala nějaká životně důležitá potřeba, která by se dala uspokojit pouze zabíjením velryb, pak by se snad dalo etické argumentaci proti zabíjení čelit. Žádná nezbytná lidská potřeba, která by vyžadovala, abychom zabíjeli velryby, však neexistuje. Vše, co z velryb získáváme, lze bez krutosti získat jinde. Lov velryb je tudíž neetický.

Frost souhlasil. Podle jeho prohlášení nemůže být pochyb, že metody používané k zabíjení velryb jsou nehumánní – dokonce je označil za „nanejvýš úděsné“. Kromě toho zmínil „reálnou možnost, že máme co do činění s tvorem, který má pozoruhodně vyvinutý mozek a vysoký stupeň inteligence“. Konzervativní vláda premiéra Malcolma Frasera přijala jeho doporučení, že lov velryb by měl ustat, a Austrálie se brzy nato stala antivelrybářským státem.

Japonsko sice pozastavilo plán na zabíjení keporkaků, avšak japonská velrybářská flotila stále zabije asi 1000 jiných druhů velryb, většinou menších plejtváků malých. Japonci svůj lov velryb ospravedlňují jako „výzkum“, poněvadž pravidla Mezinárodní velrybářské komise umožňují členským státům zabíjet velryby pro tyto účely. Zdá se však, že cílem tohoto výzkumu je najít vědecké argumenty pro obnovení komerčního lovu velryb; je-li tedy lov velryb neetický, pak musí být zbytečný a neetický i samotný jeho výzkum.

Japonsko tvrdí, že si přeje, aby byla diskuse o lovu velryb vedena klidně, na základě vědeckých důkazů a „bez emocí“. Japonci se domnívají, že stavy keporkaků se dostatečně zvýšily, takže zabití 50 kusů nepředstavuje žádné ohrožení druhu. Z tohoto úzkého hlediska mohou mít pravdu. Žádná věda nám však nemůže říci, zda máme, či nemáme velryby zabíjet.

Japonskou touhu pokračovat v lovu velryb nemotivuje pouze odpor ekologů vůči němu, ale v minimálně stejné míře také „emoce“. Konzumace velryb není pro zdraví či lepší výživu Japonců nezbytná. Je to tradice, v níž si Japonci přejí pokračovat – zřejmě proto, že někteří z nich jsou na ni citově vázáni.

Japonci mají nicméně jeden argument, který nelze tak snadno odmítnout. Tvrdí, že se západní země stavějí proti lovu velryb, protože ty jsou pro ně zvláštním zvířecím druhem, stejně jako krávy pro hinduisty. Západní státy by se však podle Japonců neměly pokoušet vnucovat jim vlastní kulturní přesvědčení.

Nejlepší reakce na tento argument zní, že nesprávnost působení zbytečné bolesti vnímavým tvorům není kulturně podmíněna. Mimo jiné je to jedno z prvních pravidel významné etické tradice Japonska, totiž buddhismu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Západní státy však nejsou v dostatečně silném postavení, aby mohly takto reagovat, poněvadž samy připravují zvířatům mnoho zbytečného utrpení. Australská vláda se silně staví proti lovu velryb, ale současně povoluje zabíjení milionů klokanů ročně – tato jatka se přitom neobejdou bez obrovského utrpení zvířat. Totéž lze říci o různých formách lovu v jiných zemích, nemluvě o strašlivém utrpení zvířat na průmyslových farmách.

Lov velryb by měl ustat, protože způsobuje zbytečné utrpení společenským a inteligentním živočichům schopným těšit se ze života. Proti japonskému obviňování z kulturní podjatosti se však západní země nebudou moci dost dobře bránit, dokud nevyřeší zbytečné utrpení zvířat na vlastním dvorku.