Mezivládní Rada Organizace spojených národů pro lidská práva učinila 18. června významný krok k odstranění umělého rozdílu mezi osvobozením od strachu a od bídy, který charakterizuje systém lidských práv už od jeho počátků. Rada dala zelenou Dobrovolnému protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a tím vytvořila důležitý mechanismus k odhalování projevů porušování práv, které se obvykle váží k chudobě, diskriminaci a zanedbávání a které jejich oběti často snášejí mlčky a bezmocně.
Teď bude na Valném shromáždění OSN, aby s protokolem vyjádřil finální souhlas. V případě přijetí může tento nástroj přinést skutečnou změnu v životech těch, kdo jsou často ponecháni svému trápení na okraji společnosti a upírají se jim ekonomická, sociální a kulturní práva, jako například dostupnost adekvátní výživy, zdravotnických služeb, bydlení a vzdělání.
Všeobecná deklarace lidských práv před šedesáti lety uznala, že nezbytnou podmínkou důstojného života je jak osvobození od bídy, tak osvobození od strachu. Deklarace jednoznačně spojila chudobu a vyloučení s diskriminací a nerovným přístupem ke zdrojům a příležitostem. Její tvůrci si uvědomovali, že sociální a kulturní stigmatizace brání plnému začlenění do veřejného života a potlačuje možnost ovlivnit politické přístupy a dovolat se spravedlnosti.
Mezivládní Rada Organizace spojených národů pro lidská práva učinila 18. června významný krok k odstranění umělého rozdílu mezi osvobozením od strachu a od bídy, který charakterizuje systém lidských práv už od jeho počátků. Rada dala zelenou Dobrovolnému protokolu k Mezinárodnímu paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech z roku 1966 a tím vytvořila důležitý mechanismus k odhalování projevů porušování práv, které se obvykle váží k chudobě, diskriminaci a zanedbávání a které jejich oběti často snášejí mlčky a bezmocně.
Teď bude na Valném shromáždění OSN, aby s protokolem vyjádřil finální souhlas. V případě přijetí může tento nástroj přinést skutečnou změnu v životech těch, kdo jsou často ponecháni svému trápení na okraji společnosti a upírají se jim ekonomická, sociální a kulturní práva, jako například dostupnost adekvátní výživy, zdravotnických služeb, bydlení a vzdělání.
Všeobecná deklarace lidských práv před šedesáti lety uznala, že nezbytnou podmínkou důstojného života je jak osvobození od bídy, tak osvobození od strachu. Deklarace jednoznačně spojila chudobu a vyloučení s diskriminací a nerovným přístupem ke zdrojům a příležitostem. Její tvůrci si uvědomovali, že sociální a kulturní stigmatizace brání plnému začlenění do veřejného života a potlačuje možnost ovlivnit politické přístupy a dovolat se spravedlnosti.