LONDÝN – Na datum své návštěvy Venezuely si vzpomínám zcela přesně. Opaloval jsem se tehdy u bazénu na střeše hotelu Caracas Hilton. Vtom ke mně přistoupil číšník a zamumlal něco o pumovém útoku v New Yorku. Spěchal jsem do pokoje a uviděl donekonečna opakované záběry dvou letadel narážejících do Světového obchodního centra.
Jedenáctého září 2001 jsem pobýval ve Venezuele, kde jsem se účastnil konference o „třetí cestě“. Hugo Chávez se o třetí cestu velmi zajímal – stejně jako Tony Blair o několik let před ním. Byl to pro něj modus vivendi mezi kapitalismem na americký způsob a státním socialismem. Samotný Chávez, oblečený ve vojenských maskáčích, tehdy nakrátko poctil jednání svou přítomností a obdržel od jednoho staršího profesora tlustou knihu marxistických textů.
O den dříve jsem byl na slavnostním obědě ve venezuelské centrální bance, kde jsem seděl vedle viceguvernéra Gastóna Parry Luzarda. Ten mi prozradil, že všichni Venezuelané věří, že se narodili s „bochníkem chleba pod paží“ – tedy že mají právo podílet se na ropných příjmech země. V důsledku toho nikdo tvrdě nepracuje. Ekonom Orlando Ochoa mi zase vysvětlil, že venezuelskou ekonomiku ovládají partikulární zájmy. Oligarchové bojují o kontrolu ropných příjmů, populisté slibují, že je přerozdělí, a obě skupiny se snaží ukrást co nejvíc pro sebe. O vytváření bohatství nemá nikdo zájem.
LONDÝN – Na datum své návštěvy Venezuely si vzpomínám zcela přesně. Opaloval jsem se tehdy u bazénu na střeše hotelu Caracas Hilton. Vtom ke mně přistoupil číšník a zamumlal něco o pumovém útoku v New Yorku. Spěchal jsem do pokoje a uviděl donekonečna opakované záběry dvou letadel narážejících do Světového obchodního centra.
Jedenáctého září 2001 jsem pobýval ve Venezuele, kde jsem se účastnil konference o „třetí cestě“. Hugo Chávez se o třetí cestu velmi zajímal – stejně jako Tony Blair o několik let před ním. Byl to pro něj modus vivendi mezi kapitalismem na americký způsob a státním socialismem. Samotný Chávez, oblečený ve vojenských maskáčích, tehdy nakrátko poctil jednání svou přítomností a obdržel od jednoho staršího profesora tlustou knihu marxistických textů.
O den dříve jsem byl na slavnostním obědě ve venezuelské centrální bance, kde jsem seděl vedle viceguvernéra Gastóna Parry Luzarda. Ten mi prozradil, že všichni Venezuelané věří, že se narodili s „bochníkem chleba pod paží“ – tedy že mají právo podílet se na ropných příjmech země. V důsledku toho nikdo tvrdě nepracuje. Ekonom Orlando Ochoa mi zase vysvětlil, že venezuelskou ekonomiku ovládají partikulární zájmy. Oligarchové bojují o kontrolu ropných příjmů, populisté slibují, že je přerozdělí, a obě skupiny se snaží ukrást co nejvíc pro sebe. O vytváření bohatství nemá nikdo zájem.