1

Zveličování Huga Cháveze

MÉXICO – Stoupenci nedávno zesnulého venezuelského prezidenta Huga Cháveze, ba i mnozí jeho kritici opakovaně zdůrazňují dva údajné úspěchy dodávající lesk jeho odkazu. Zaprvé, podíl lidí žijících v chudobě se v roce 2012 snížil na přibližně 28 %, a to ze 62% vrcholu v roce 2003 (byť tři roky nato, na počátku Chávezova prvního funkčního období, dosahoval 46 %). Zadruhé, většině Venezuelanů dodal pocitu identity, hrdosti a důstojnosti, které jim dlouho upírala zkorumpovaná a elitářská oligarchie světlé pleti.

Obě tvrzení jsou ale pravdivá jen zčásti a jen zčásti vysvětlují Chávezovy opakující se volební výhry – 13 ze 14 celonárodních hlasování, včetně referend. Co se týče prvního tvrzení, The Economist i laureát Nobelovy ceny Mario Vargas Llosa právem Chávezův úspěch uvedli do souvislostí. Od začátku nynějšího století výrazně omezily chudobu téměř všechny země Latinské Ameriky, přičemž míra pokroku závisí na výchozím bodě a zvoleném koncovém datu, dobrých a zlých letech, spolehlivosti oficiálních dat a dalších faktorech.

Příčiny tohoto pokroku jsou dobře známé: pro země vyvážející komodity, jako je Brazílie, Argentina, Peru, Chile a samozřejmě Venezuela, a pro ekonomiky založené na výrobě, jako je Mexiko, se s výjimkou let 2001 a 2009 jednalo o roky konjunktury. Nadto během těchto bezmála 15 let většina vlád zodpovědně spravovala své účty: měly nanejvýš malé fiskální schodky, nízkou inflaci, dobře zaměřené programy proti chudobě a tak dále.

To pomohlo potlačit nejen chudobu, ale i nerovnost, odvěkou metlu Latinské Ameriky. Podle ekonomky Nory Lustigové v letech 2000 až 2010 „příjmová nerovnost… poklesla ve všech 17 latinskoamerických zemích, pro něž existují srovnatelná data“. Tento pokles byl obzvlášť výrazný ve třech největších zemích, tedy Brazílii, Mexiku a Argentině, které obývá téměř 75 % populace v regionu.