4

Když banky snědí ekonomiku

LONDÝN – Guvernér britské centrální banky Mark Carney koncem loňského roku překvapil na konferenci obecenstvo spekulací, že do roku 2050 by bankovní aktiva v Londýně mohla vystoupat na víc než devítinásobek britského HDP. Jeho prognóza představovala prostou extrapolaci dvou trendů: vytrvalého celosvětového prohlubování finančních trhů (tj. růstu finančních aktiv předhánějícího růst reálné ekonomiky) a trvání podílu Londýna na globálním finančnictví.

Možná že jde o rozumné předpoklady, ale odhad mnohé hluboce znepokojil. Hostit obrovské finanční centrum s nadměrnými domácími bankami může daňové poplatníky vyjít draho. Na Islandu a v Irsku banky přerostly schopnost tamních vlád podpořit je v nouzi. Výsledek byl katastrofální.

Někteří ještě zcela mimo potenciální náklady na sanaci bank tvrdí, že finanční hypertrofie škodí reálné ekonomice tím, že odsává nadané lidi a zdroje, které by jinde bylo možné využít lépe. Carney ovšem prohlašuje, že zbytek britské ekonomiky naopak z existence finančního centra ve svém nitru těží. „Být blízko srdci globální finanční soustavy,“ uvedl, „rozšiřuje investiční příležitosti pro instituce, které se starají o britské úspory, a upevňuje schopnost britských výrobních a tvůrčích branží konkurovat v celosvětovém soupeření.“

Je zřejmé, že právě na takovém předpokladu byl londýnský trh vystavěn a že takové směřování prosazovala vláda za vládou. Teď se ale dostává pod palbu.