Byla jsem nedávno pozvána, abych na dvou různých místech Evropy během dvou po sobě jdoucích dní promluvila na setkáních souvisejících s vědou. První bylo oficiálním zahájením činnosti sítě vědeckých středisek ve Vídni, spojující decentralizované aktivity v podobě interaktivní výstavy, jež putuje po Rakousku. Druhým byl Festival vědy v italském Janově, nová a nesmírně úspěšná událost, při níž do starobylého města zavítají výstavy a řečníci budící pozornost.
Co mě při obou příležitostech zaujalo, byl trvalý a zřetelně úspěšný pokus vykročit ke dvěma cílovým skupinám, na nichž bude záviset budoucnost vědy a techniky. První skupinou je mládež, která má hluboký zájem o všechny nové technologie a přístroje, jež ji obklopují. Přijala tyto technologie za nedílnou součást svého života, ale její vztah k vědě zůstává odtažitý. Další cílové publikum tvoří mladší děti, jejichž otevřenost a vrozenou zvídavost ještě nezadusila formální výuka.
Úspěch nově založených evropských vědeckých center a festivalů při navazování kontaktu s potenciálními obecenstvy odráží fakt, že objevily nový způsob vyučování a učení se. Podařilo se jim vybudovat do značné míry neformální vzdělávací prostředí, zaměřené hlavně na skutečně interaktivní učení. Tím, že se od dětí žádají otázky, jež mají ve formálním vzdělávacím systému jen málo místa, je publikum vedeno k zážitku výzkumného procesu – který často začíná právě kladením správného typu otázek.
Byla jsem nedávno pozvána, abych na dvou různých místech Evropy během dvou po sobě jdoucích dní promluvila na setkáních souvisejících s vědou. První bylo oficiálním zahájením činnosti sítě vědeckých středisek ve Vídni, spojující decentralizované aktivity v podobě interaktivní výstavy, jež putuje po Rakousku. Druhým byl Festival vědy v italském Janově, nová a nesmírně úspěšná událost, při níž do starobylého města zavítají výstavy a řečníci budící pozornost.
Co mě při obou příležitostech zaujalo, byl trvalý a zřetelně úspěšný pokus vykročit ke dvěma cílovým skupinám, na nichž bude záviset budoucnost vědy a techniky. První skupinou je mládež, která má hluboký zájem o všechny nové technologie a přístroje, jež ji obklopují. Přijala tyto technologie za nedílnou součást svého života, ale její vztah k vědě zůstává odtažitý. Další cílové publikum tvoří mladší děti, jejichž otevřenost a vrozenou zvídavost ještě nezadusila formální výuka.
Úspěch nově založených evropských vědeckých center a festivalů při navazování kontaktu s potenciálními obecenstvy odráží fakt, že objevily nový způsob vyučování a učení se. Podařilo se jim vybudovat do značné míry neformální vzdělávací prostředí, zaměřené hlavně na skutečně interaktivní učení. Tím, že se od dětí žádají otázky, jež mají ve formálním vzdělávacím systému jen málo místa, je publikum vedeno k zážitku výzkumného procesu – který často začíná právě kladením správného typu otázek.