0

Jak podkopat alianci

TOKIO – V roce 2010 si připomínáme 50. výročí podpisu bezpečnostní smlouvy mezi Japonskem a Spojenými státy. Namísto oslavování dohody, která půl století pomáhala stabilizovat východní Asii, je však nyní smlouva vážně ohrožena, a to jak kvůli nerozhodnosti, tak kvůli prvoplánovému antiamerikanismu.

V srpnu 2009 hlasovali japonští voliči pro „změnu“. Liberálně demokratickou stranu (LDP), která v Japonsku vládla během většiny poválečných desetiletí, porazila v parlamentních volbách Demokratická strana Japonska (DPJ). Klíčovým důvodem vítězství DPJ byla skutečnost, že voliči měli LDP plné zuby.

Tento pocit v zemi nějakou dobu sílil. Již ve volbách v roce 2005 se LDP udržela u moci pouze proto, že premiér Džuničiró Koizumi postavil LDP do role hybatele změn. Po Koizumiho odchodu se však japonští premiéři – Šinzó Abe, Jasuo Fukuda a Taro Aso – střídali u moci tak rychle, že vedení naší země začalo vypadat jako „nabídka dne“. A protože se lídrům LDP prokazovalo tak málo úcty, nebylo žádným překvapením, že japonští voliči ztratili i poslední zbytky trpělivosti s touto stranou a jejími zpozdilými praktikami.

Moci se tedy chopila DPJ a vytvořila koaliční vládu se dvěma menšími stranami, Sociálně demokratickou stranou (SDP) a Novou lidovou stranou (PNP). Jediným důvodem k existenci DPJ je však její vymezování se vůči LDP, zatímco SDP se již dlouho staví proti japonsko-americké bezpečnostní smlouvě a PNP je zase silně proti privatizacím za Koizumiho éry. To nedává dohromady soudržný vládní program a administrativa premiéra Jukia Hatojamy rychle odhalila zásadní vyprázdněnost DPJ.