16

Jak vítězí falešné zprávy

WASHINGTON – V reakci na vlnu klamných zpráv, které zaplavily nedávnou kampaň před prezidentskými volbami ve Spojených státech, se věnovalo mnoho pozornosti těm, kdo takové výmysly produkují nebo šíří. Předpokládá se, že kdyby zpravodajské domy uveřejňovaly pouze „fakta“, čtenáři a diváci by vždy nad danou událostí dospěli ke správnému závěru.

Tento přístup ale řeší jen polovinu rovnice. Ano, potřebujeme tiskové organizace, které nám poskytnou spolehlivé informace, ale potřebujeme také, aby jejich konzumenti byli důvtipnými spotřebiteli.

Vláda USA už desítky let podporuje programy přispívající k rozvoji nezávislých médií v autoritářských, nemajetných či dysfunkčních zemích. Tyto programy ale tiše předpokládají, že vůči problémům, s nimiž se při produkci či konzumaci informací potýkají lidé v jiných zemích, jsou samotné USA imunní. My v USA také přepokládáme, že americká média, živená reklamou, budou dál vzkvétat, že normou je nezávislá žurnalistika a že většina lidí dokáže kriticky myslet a o informacích, které obdrží, si udělat zdravý úsudek.

Ve skutečnosti některá ponaučení, která jsme si vzali z působení na podporu energického sběru a šíření informací v zahraničí, platí s nemenším významem i v USA. Během voleb roku 2016 se osobní přesvědčení, o něž se opírala rozhodnutí milionů voličů, zakládala nejen na zkušenostech jednotlivců a informacích, k nimž se dostali, ale také na způsobu, jak tyto zkušenosti a informace zpracovali. O tom, jak si voliči informace vyložili a jak na ně reagovali, rozhodoval jejich vlastní vztah k tvůrcům mediálního obsahu, jejich motivace věřit či nevěřit faktům a jejich schopnost kriticky myslet.

Většina odborníků hlavního proudu během voleb zřejmě „nepochopila“ názory a přesvědčení milionů Američanů, takže není divu, že tyto miliony odpuzovalo ustavičné tlachání učenců. Pro tyto voliče byli znalci prostě jen obchodníky s informacemi, bez vztahu k otázkám, na nichž záleží. Muži a ženy hovořící před televizními kamerami jsou příliš vzdálení továrnám, kancelářím, barům, kostelům, školám a nemocnicím, v nichž diváci navazují vztahy, které určují, jak zpracují informace. Takzvaná digitální revoluce neskoncovala s významem lidských vztahů pro formování způsobů, jimiž jednotlivci interpretují získané informace a reagují na ně.

Vztahy se budují na důvěře, která má zásadní význam pro to, aby spotřebitelé akceptovali informace zpochybňující jejich pevně zastávaná přesvědčení. Podle společnosti Gallup má však jen 32 % Američanů „velkou“ či „spíše velkou“ důvěru v tradiční mediální domy – což je historicky nejméně. To je značný problém a naznačuje to, že mnozí občané vyhazují dobré informace a nahrazují je špatnými.

Tak jako u jakéhokoli jiného zboží se do způsobu konzumace informací promítají ekonomické a politické příležitosti, osobní motivace a institucionální či kulturní normy. Dělníci v Ohiu, jejichž mzdy stagnují, či nezaměstnaní voliči v Michiganu, jejichž pracovní místa se přesunula do zahraničí, budou informace konzumovat způsoby, které odrážejí jejich ekonomickou situaci. Není divu, že si často budou vybírat zdroje – věrohodné či nikoliv – kritizující globalizaci a současné fiskální a hospodářské politiky.

Hojná nabídka solidních informací ke správnému rozhodování nepostačuje; konzumenti zpráv potřebují schopnost kriticky myslet. Informace se podobá potravinám, které jíme: je třeba rozumět jejich složení, kde a jak se suroviny produkují a jaké důsledky má nadměrná spotřeba.

Bude pravděpodobně trvat desítky let, než se mezi spotřebiteli a zpravodajskými médii hlavního proudu obnoví vztahy založené na důvěře. Konzumenti informací budou vždy předpojatí a motivovaní upřednostnit určitou informaci oproti jiné. Přesto lze schopnosti kritického myšlení zlepšit, aby občané věděli, jak si vybírat věrohodné zdroje a bránit se jejich vlastním předpojatostem.

Kultivace kritického myšlení vyžaduje čas a nácvik, a právě proto je důležitější než kdy dřív investovat do vzdělávání. Některé modely, které se uplatnily v zahraničí, se mohou osvědčit i v USA. Například na Ukrajině nedávná iniciativa uskutečněná IREX povzbudila knihovníky ke snaze potlačovat škodlivé účinky Kremlem financované propagandy. Patnáct tisíc Ukrajinců se učilo konkrétním dovednostem vyvarovat se emoční manipulaci, ověřovat si zdroje a reference, rozeznat placený obsah a nenávistné projevy a odhalovat zfalšovaná videa a fotografie.

Výsledky byly působivé: účastníci se ve schopnosti rozlišit mezi důvěryhodnými a podvodnými zprávami zlepšili o 24 %. Ještě lepší je, že následně vzdělali stovky dalších lidí ve schopnosti rozeznat dezinformace, čímž znásobili celkový účinek iniciativy.

Při poměrně skrovné investici můžeme výuku těchto dovedností učinit běžnou praxí školních osnov. Filantropové také mohou vytvářet nebo podporovat organizace, které budou zdola provádět osvětu mezi občany s cílem posílit jejich schopnost vstřebávat informace kriticky.

Přesné informace a schopnost kriticky myslet jsou pro demokracii nepostradatelné. Nelze je brát za samozřejmost, ani v Americe. Právě tak vítězí falešné zprávy.

Z angličtiny přeložil David Daduč