2

Jak pomoci Blízkému východu

BEJRÚT – V dnešním Libanonu jsou viditelné všechny symptomy chaosu na Blízkém východě. Nově příchozí uprchlíci ze Sýrie a Iráku se přidávají k Palestinským uprchlíkům, kteří tam již jsou dlouho. Země neměla dva roky prezidenta, protože domácí vládu oslabují soupeřící politické frakce, které odrážejí rostoucí nepřátelství mezi jejich podporovateli v Íránu a Saúdské Arábii. Korupce v politice neuvěřitelně bují. A odpadky nejsou pokaždé vyváženy.

Libanon však vykazuje i znaky odolnosti. Investoři a podnikatelé riskují a začínají s novými obchodními záměry. Skupiny občanské společnosti navrhují a zavádějí prospěšné iniciativy. Uprchlíci chodí do škol. Političtí nepřátelé spolupracují za účelem minimalizace bezpečnostních rizik, a náboženští vůdci hájí koexistenci a toleranci.

Libanon vděčí za svou houževnatost vzpomínce na bolestnou první občanskou válku (1975-1990). Oproti tomu zkušenosti zbytku regionu – což zahrnuje dlouhou historii autokratické vlády a opomíjí dlouhodobě doutnající rozhořčení – rozdmýchaly plameny konfliktu. Sýrie, Irák a Jemen jsou nyní rozpolceny válkou. Mezitím zůstává zhoršující se neutěšená situace Palestinců věčnou křivdou na arabských a muslimských ulicích. V této smršti se daří radikálním uskupením s nadnárodní agendou.

V posledních dvou letech se konflikty přelily přes národní hranice a ohrožují globální bezpečnost. Islámský stát využil dlouholetý pocit křivdy u sunnitů, aby tak napadl teritoriální integritu Iráku a Sýrie, čímž vytvořil strategické vakuum, ve kterém Rusko, Írán, USA a Turecko soupeří o moc, někdy prostřednictvím třetí strany, nicméně čím dál více skrze vojenské intervence.