33

Jak bojovat se sekulární stagnací

MILÁN – Velká část světa, zejména rozvinuté ekonomiky, se v posledních letech utápí v začarovaném kruhu pomalého a stále klesajícího růstu HDP, což vede mnohé experty k otázce, zda se z tohoto vývoje nestává napůl setrvalý stav – takzvaná „sekulární stagnace“. Odpověď zní, že pravděpodobně ano, avšak otázka postrádá přesnost, a proto má jen omezené využití. Koneckonců existují různé typy sil, které by mohly potlačovat růst, a ne všechny se vymykají naší kontrole.

Samozřejmě lze přinést silné argumenty, že proti řadě nepříznivých okolností ničících růst, na které v současné době narážíme, by bylo obtížné či přímo nemožné v krátkodobém měřítku bojovat bez toho, že ohrozíme budoucí růst a stabilitu. Výsledek těchto přetrvávajících podmínek lze označit za „sekulární stagnaci jedna“ (SS1).

První náznak, že zažíváme SS1, souvisí s technologiemi. Pokud zakoušíme zpomalení v oblasti technologických inovací zvyšujících produktivitu, jak tvrdí ekonom Robert Gordon, pak bude dlouhodobý potenciální růst omezený. I kdyby však inovace neklesly příliš nebo brzy opět nabraly tempo, strukturální adaptace a změny chování potřebné k využití doprovodných přírůstků produktivity nějakou dobu potrvají.

Druhá podmínka podporující SS1 má kořeny v dopadu zvýšené nejistoty – ohledně růstu, zabezpečení pracovních míst, politiky a regulací i řady dalších možných vývojů, jež by mohly kterýkoliv z těchto faktorů ovlivnit – na investice a spotřebu. Lidé jednoduše nevědí, zda jejich vlády začnou dosahovat pokroku v boji proti deflačním tlakům a zvyšující se nerovnosti, zda budou řešit sociální a politickou fragmentaci nebo zda se jim podaří obnovit hospodářský růst a zaměstnanost.