KÁHIRA – Od latinskoamerické dluhové krize v 80. letech minulého století se krize suverénního dluhu staly pravidelným jevem v rozvíjejících se a rozvojových ekonomikách. Aktuálně potřebuje Šrí Lanka finanční záchranu od Mezinárodního měnového fondu poté, co v květnu nedokázala dostát splátkovým povinnostem u svého zahraničního dluhu, a před podobnými těžkostmi stojí rostoucí počet nízkopříjmových zemí. Světová banka odhaduje, že vysoce rizikovými dlužníky se stalo přibližně 60 % všech rozvíjejících se a rozvojových ekonomik. Během příštích dvanácti měsíců se do platební neschopnosti může dostat až deset z nich.
Na rozdíl od vyspělých ekonomik, kde strmé vzestupy vládního dluhu po nástupu covidu-19 povzbudily svižný návrat k trendovému růstu, omezuje rozvojové ekonomiky nedostatek vakcín a zúžený měnový a fiskální prostor. Bez schopnosti si schodkově otevřít cestu ze synchronizovaného globálního poklesu, musí se teď tyto země potýkat s ekonomickými důsledky ukrajinské krize, která téměř znemožňuje dosáhnout v blízké době návratu k předpandemickým tempům růstu.
S nemnoha výjimkami, jako jsou například Šrí Lanka a Zambie, není většina rozvojových ekonomik silně zadlužena. Kolektivně se průměrný poměr jejich dluhu k HDP od začátku pandemie zvýšil jen o sedm procentních bodů (na 65 %), mnohem méně oproti zvýšení o 20 procentních bodů ve vyspělých ekonomikách, kde teď úhrnný suverénní dluh dosahuje v průměru 122 % HDP. Toky financí, jež rozvojové ekonomiky čerpají od globálních trhů s dluhopisy a bank, zůstávají bezútěšně slabé. Podle posledních odhadů Institutu mezinárodních financí součet jejich suverénních závazků představuje méně než 30 % globálního veřejného dluhu.
KÁHIRA – Od latinskoamerické dluhové krize v 80. letech minulého století se krize suverénního dluhu staly pravidelným jevem v rozvíjejících se a rozvojových ekonomikách. Aktuálně potřebuje Šrí Lanka finanční záchranu od Mezinárodního měnového fondu poté, co v květnu nedokázala dostát splátkovým povinnostem u svého zahraničního dluhu, a před podobnými těžkostmi stojí rostoucí počet nízkopříjmových zemí. Světová banka odhaduje, že vysoce rizikovými dlužníky se stalo přibližně 60 % všech rozvíjejících se a rozvojových ekonomik. Během příštích dvanácti měsíců se do platební neschopnosti může dostat až deset z nich.
Na rozdíl od vyspělých ekonomik, kde strmé vzestupy vládního dluhu po nástupu covidu-19 povzbudily svižný návrat k trendovému růstu, omezuje rozvojové ekonomiky nedostatek vakcín a zúžený měnový a fiskální prostor. Bez schopnosti si schodkově otevřít cestu ze synchronizovaného globálního poklesu, musí se teď tyto země potýkat s ekonomickými důsledky ukrajinské krize, která téměř znemožňuje dosáhnout v blízké době návratu k předpandemickým tempům růstu.
S nemnoha výjimkami, jako jsou například Šrí Lanka a Zambie, není většina rozvojových ekonomik silně zadlužena. Kolektivně se průměrný poměr jejich dluhu k HDP od začátku pandemie zvýšil jen o sedm procentních bodů (na 65 %), mnohem méně oproti zvýšení o 20 procentních bodů ve vyspělých ekonomikách, kde teď úhrnný suverénní dluh dosahuje v průměru 122 % HDP. Toky financí, jež rozvojové ekonomiky čerpají od globálních trhů s dluhopisy a bank, zůstávají bezútěšně slabé. Podle posledních odhadů Institutu mezinárodních financí součet jejich suverénních závazků představuje méně než 30 % globálního veřejného dluhu.