25

Je načase zasáhnout na Blízkém východě

LONDÝN – Poté, co v Sýrii došlo k použití chemických zbraní, je vítanou událostí oznámení, že se v Jordánsku tento týden uskuteční mimořádný summit vojenských lídrů ze Spojených států, Velké Británie, Francie, Německa, Itálie, Kanady, Turecka, Saúdské Arábie a Kataru. Západní politika je na rozcestí: budeme komentovat, nebo jednat, formovat dění, nebo na něj reagovat?

Po dlouhých a bolestných operacích v Iráku a Afghánistánu rozumím všem popudům držet se od současné vřavy stranou, sledovat vývoj, ale nezasahovat, vyostřovat slovní vyjádření, ale nepodílet se na náročném, ba krutém úkolu změnit realitu v terénu. Musíme ale pochopit, jakých následků se dočkáme, budeme-li lomit rukama, namísto abychom se jimi pustili do práce.

Lidé při představě intervence ucukávají. Uvážíme-li ale budoucí důsledky nečinnosti, otřeseme se tou představou: Sýrie zaklesnutá v krvavých jatkách mezi brutalitou Bašára al-Assada a různých poboček al-Káidy, semeniště extremismu nekonečně nebezpečnější než Afghánistán v 90. letech, Egypt v rozvratu, kde jako by Západ bez ohledu na spravedlnost podporoval ty, kdo by zemi proměnili v sunnitskou obdobu Íránu, a samotný Írán, který má sice nového prezidenta, ale stále je teokratickou diktaturou s jadernou bombou. Západ by působil zmateně, jeho spojenci by byli zdrceni a nepřátelé povzbuzeni. Jedná se o nejčernější scénář, není však za vlasy přitažený.

Začněme Egyptem. Mnozí na Západě mají za zjevné, že egyptská armáda svrhla demokraticky zvolenou vládu a teď potlačuje legitimní politickou stranu, zabíjí její stoupence a vězní její vůdce. Jsme proto na cestě k ostrakizaci tamní nové vlády. Máme za to, že tímto přístupem prosazujeme své hodnoty. Naprosto tomuto náhledu rozumím. Přiklonit se k němu by ale byla vážná strategická chyba.