Jak Francouzi drancují Afriku

Francouzská nezpochybnitelná politická, hospodářská a vojenská dominance nad jejími bývalými koloniemi v subsaharské Africe je ukotvená v měně - CFA franku. Měnová zóna franku byla roku 1948 vytvořena, aby pomáhala Francii ovládat osud kolonií, avšak čtrnáct zemí - Benin, Burkina Faso, Pobřeží slonoviny, Mali, Niger, Senegal, Togo, Kamerun, Středoafrická republika, Kongo, Gabon, Rovníková Guinea, Guinea-Bissau a Čad - ji zachovalo i poté, co před několika desítkami let získaly nezávislost.

Výměnou za francouzskou garanci směnitelnosti CFA franku souhlasily tyto země s tím, že deponují 65% svých devizových rezerv na zvláštní účet v rámci francouzské státní pokladny, a přiznaly Francii právo veta ve věci měnové politiky zóny franku, kdykoliv bude tento zvláštní účet přečerpán. Tato rozhodnutí měla po čtyřicet let pustošivé dopady.

Podstatná část peněžní zásoby CFA franku pochází z obchodu mezi Francií a jejími africkými spojenci. Základními vlastnostmi zóny franku proto byly vždy nedostatek peněz a vysoké úrokové sazby. Na druhou stranu přísná rozpočtová disciplína vyžadovaná programy strukturálních úprav MMF a Světové banky držela inflaci na nízké úrovni - jako kdyby v zoufale chudých zemích, po desítky let ničených kriticky nízkou poptávkou, bylo tou pravou politickou prioritou další utahování opasků ve jménu stability cen.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/sD6bfXn/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.