5

Hlad po vědě

AMSTERDAM – V deltě Mekongu sklízejí zemědělci 6-7 tun rýže na hektar v suchém období a 4-5 tun na hektar ve vlhkém období díky použití rychle zrajících odrůd rýže, které umožňují až tři sklizně ročně. Naproti tomu západoafričtí pěstitelé rýže sklízejí z jednoho hektaru pouhé 1,5 tuny tradiční „horské rýže“ za rok, přičemž další obilniny nevynášejí více než tunu – toto číslo je srovnatelné s výnosy ve středověké Evropě.

Takové nepoměry nejsou nutné. Šíření zemědělských technologií – od účinnějších strojů až po odrůdy plodin s vyšším výnosem nebo větší odolností – má potenciál podstatně snížit rozdíly v produktivitě, i když odlišnosti mezi různými klimaty a producenty přetrvají.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Například nový kultivar africké rýže s názvem Nerica má trojnásobně vyšší roční výnos. Zdokonalené metody chovu, kvalitnější strava a lepší veterinární péče zase v posledních čtyřech desetiletích více než zdvojnásobily průměrnou celosvětovou produkci mléka. Regionální diskrepance přesto zůstávají obrovské: krávy v Nizozemsku dokážou produkovat zhruba 9000 litrů mléka ročně, zatímco plemena zebu v tropech produkují pouze asi 300 litrů.

Potřeba zvýšit zemědělský výkon je den ode dne naléhavější. Počet obyvatel zeměkoule má do roku 2050 dosáhnout devíti miliard, přičemž lidé v rozvojovém světě – kam se bude soustředit téměř všechen populační přírůstek – usilují o rozmanitější stravu. Do roku 2030 se poptávka po živočišných produktech zdvojnásobí a celková poptávka po potravinách vzroste o 40%.

Ke globální potravinové bezpečnosti může velmi přispět věda. Genetické úpravy sice nejsou k nakrmení světa nutné, ale mají značné výhody, neboť vědcům umožňují zavádět či zvýrazňovat určité žádoucí vlastnosti – například rezistenci vůči virům u manioku nebo lepší stravitelnost krmiv –, jichž nelze konvenčními metodami dosáhnout.

Zvýšit výnosy ještě samozřejmě neznamená nakrmit svět. Pokud si obrovská část populace nebude moci vyprodukované potraviny dovolit, pak je velikost výnosu nepodstatná. Ačkoliv se v posledních 20 letech téměř miliarda lidí vymanila z chudoby (definované Světovou bankou jako příjem nižší než 1,25 dolaru na den, přepočtený na paritu kupní síly), u další miliardy již bude takový pokrok obtížnější.

Vzhledem k tomu by měli politici zdvojnásobit úsilí o snížení chudoby tím, že podpoří trvale udržitelný a všeobecný hospodářský růst. Měli by se věnovat podpoře zdravého zemědělského hospodaření, udržování dobře fungujících trhů a zvyšování investic do zemědělství. Tyto cíle jsou sice naléhavé, ale současně by neměly zakrývat potřebu soustředit se na výnosy – na růstu celkové produkce potravin se totiž v posledních desetiletích ze tří čtvrtin podílí právě zvýšení výnosů.

Naštěstí se nezdá pravděpodobné, že nejvýznamnější potenciální omezení – nedostatek půdy, vody a živin – budou v dohledné budoucnosti přehnaně brzdit globální výkon. Ačkoliv však žádné z těchto komodit není globální nedostatek, mohou se objevit lokální výpadky.

Rozloha zemědělské půdy na obyvatele sice bude nadále klesat, avšak na celém světě je k dispozici víc orné půdy, než se dříve předpokládalo. Například využívání brazilského komplexu lesů a savan cerrado, který se kdysi pokládal za bezcenný, je dobrou zprávou pro africké savany. Málo využívané půdní fondy existují také na dalších místech v Jižní Americe, střední Asii a východní Evropě.

Bezprostřednějším problémem je zajištění, aby plodiny měly dostatek vody, což vyžaduje vybudování a údržbu efektivních zavlažovacích systémů, které budou stabilizovat výnosy a umožní zemědělcům sklízet každý rok další úrodu. V současnosti se v subsaharské Africe zavlažují jen 4% orné půdy, oproti 38% v Asii. Zatímco Blízký východ se bude potýkat s vážným nedostatkem vody, v Africe, kam se bude soustředit většina populačního růstu, se nachází bezpočet nevyužitých vodních zdrojů.

Hnojiva se v posledních letech začala používat podstatně efektivněji a tento trend bude pokračovat. Zásoby nerostů obsahujících například fosfáty zůstanou v nadcházejících letech bohaté a zásoby dusíku jsou neomezené. Existují i technologie získávání živin z odpadu, což snižuje závislost na těžbě. Prasata a drůbež jsou navíc ideálními zpracovateli potravinového odpadu a jejich výměšky mohou znovu sloužit jako zdroj živin a energie, což mění budoucí potravinové řetězce v navzájem propojené produkční cykly.

Možná nejtíživější brzdou zemědělské produkce je hrozící nedostatek pracovních sil, neboť mladí venkované, kteří tradičně tvoří zemědělskou pracovní sílu, houfně prchají do měst. A protože malí farmáři nedokážou zajistit dostatečné přebytky, bude zemědělská produkce stále konsolidovanější a mechanizovanější. To zvýší spotřebu fosilních paliv, kterou bude nutné vykompenzovat zaváděním efektivnějších technologií.

Budoucí produkce potravin je samozřejmě zatížená značnou nejistotou. Populační růst nemusí zpomalit tak rychle, jak se očekává. Protekcionismus ohrožuje otevřené trhy a růst HDP. A cenové výkyvy, ať už je způsobí sucho nebo krátkozraká státní politika, mohou odradit investice do zemědělství a snížit kupní sílu chudých lidí.

Stejně tak není jasné, zda budou zdrojem výnosové nejistoty v nadcházejících desetiletích klimatické změny. Vyšší teploty sice mohou mít dopad na srážky, ale na druhou stranu umožní zemědělskou produkci i v chladnějších oblastech a je známo, že CO2 podporuje růst rostlin, a to i v suchých regionech.

Kromě toho platí, že ačkoliv se hygiena, vysledovatelnost a označování potravin zlepšují, jakékoliv zanedbání potravinové bezpečnosti by mohlo mít ve složitém a vzájemně provázaném globálním potravinovém řetězci dalekosáhlé důsledky. Rostoucí poptávka po živočišných produktech zvyšuje mikrobiologická rizika a opatření ke zlepšení situace živočichů někdy vytvářejí nové nástrahy. Otevřené klece pro drůbež mohou například zvýšit rychlost šíření přenosných onemocnění, jako je ptačí chřipka.

Navzdory těmto rizikům je vyhlídka budoucí potravinové bezpečnosti slibná. Naše potraviny jsou bezpečnější a naše strava rozmanitější než kdykoliv dříve, výrobní metody jsou stále udržitelnější, čistší a efektivnější, a navíc dokážeme stále lépe chránit biodiverzitu.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Přesto mnozí lidé v Evropě a ve Spojených státech – které mají z výdobytků v oblasti zemědělství největší prospěch – pohlížejí na tento pokrok s nedůvěrou a pokládají prohlubování vědeckých poznatků a volný obchod za nebezpečnou kombinaci. Brání-li takový postoj pokroku, je právě on skutečnou hrozbou pro globální potravinovou bezpečnost.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.