0

Jak globalizace stabilizuje chudé země

Globalizace čelí obvinění, že je v rozvojových zemích příčinou nestability a prudce se zhoršující chudoby, tedy alespoň v krátkodobém horizontu - což je nejdelší období, jímž si chudí světa mohou dovolit se zaobírat. Kritici poukazují na řadu hospodářských krizí v Africe, Asii a Latinské Americe z posledních let a často je připisují požadavkům multilaterálních věřitelů na úplnou liberalizaci zahraničního obchodu a kapitálových toků, privatizaci a fiskální střídmost.

Prudké debaty o globalizaci ovšem přehlížejí jeden čím dál důležitější rys, který už dnes zvyšuje kvalitu a posiluje stabilitu života chudých obyvatel rozvojových zemí: miliony migrantů, kteří domů posílají peníze. Údaje o rodinách v rozvojových zemích, jež dostávají peníze od příbuzných, kteří pracují v zahraničí, bezprostředně prokazují, že přinejmenším jeden prvek globalizace - migrace - zvyšuje hospodářskou stabilitu chudých zemí.

Migranti z živořících zemí Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie a dalších oblastí stále častěji získávají zaměstnání s platem, který je - ač nízký podle kritérií bohatých zemí - mnohem vyšší než to, o čem by doma mohli jen snít. V roce 2001 dělníci ze zemí s nízkými až středními příjmy domů poslali ohromujících 43 miliard dolarů - částka se za předchozích deset let zdvojnásobila a v daném roce byla o 5 miliard vyšší než úhrn oficiální zahraniční pomoci těmto zemím.

Pracující přistěhovalci posílají domů peníze z mnoha důvodů: aby udržovali dobré rodinné vztahy, zajistili si dědictví nebo starším splatili půjčku. Ale ať je důvod jakýkoli, tyto takzvané ,,zásilky" - hotovost, již dělníci posílají domů do zemí jako Kolumbie, Haiti, Jamajka, Mexiko a Bangladéš - působí jako sociální program, který obvykle jejich vláda potřebuje, ale nemůže si jej dovolit provozovat.