Války mají vždy své vítěze a poražené. Saddám Husajn - mrtvý nebo na útěku - je pochopitelně první mezi poraženými v irácké válce. Ale Německo také utrpělo značnou porážku, mimo jiné proto, že mnohé americké jednotky budou podle slov reportérů nově umístěny na základny v jiných zemích. Navzdory ohlášeným plánům na vytvoření evropské armády společně s Francií, Belgií a Lucemburskem, Německo oproti stavu před válkou v Iráku ztratilo na významu jak v evropské, tak ve světové politice. Napravit tyto škody nebude snadné.
Irácká válka poškodila německou mezinárodní pozici ve všech ohledech. Země už nemůže plnit roli transatlantického zprostředkovatele mezi Francií a Amerikou. Může zapomenout na podporu USA ve své kampani za získání stálého křesla v Radě bezpečnosti OSN. Místo aby kancléř Gerhard Schröder razil s britským ministerským předsedou Tonym Blairem ,,třetí cestu" evropské levice, potřebuje jej jako obhájce před prezidentem Georgem W. Bushem, který se cítí osobně podveden kancléřovým chováním v době, kdy se schylovalo k válce.
Postkomunistická východní Evropa už na Německo nepohlíží jako na zcela spolehlivého advokáta potřeb regionu. Sílu ztratily multilaterální instituce, které sloužily jako pilíře německé zahraniční politiky po téměř půlstoletí: naděje Evropské unie na vytvoření společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky jsou vážně ohroženy.
Války mají vždy své vítěze a poražené. Saddám Husajn - mrtvý nebo na útěku - je pochopitelně první mezi poraženými v irácké válce. Ale Německo také utrpělo značnou porážku, mimo jiné proto, že mnohé americké jednotky budou podle slov reportérů nově umístěny na základny v jiných zemích. Navzdory ohlášeným plánům na vytvoření evropské armády společně s Francií, Belgií a Lucemburskem, Německo oproti stavu před válkou v Iráku ztratilo na významu jak v evropské, tak ve světové politice. Napravit tyto škody nebude snadné.
Irácká válka poškodila německou mezinárodní pozici ve všech ohledech. Země už nemůže plnit roli transatlantického zprostředkovatele mezi Francií a Amerikou. Může zapomenout na podporu USA ve své kampani za získání stálého křesla v Radě bezpečnosti OSN. Místo aby kancléř Gerhard Schröder razil s britským ministerským předsedou Tonym Blairem ,,třetí cestu" evropské levice, potřebuje jej jako obhájce před prezidentem Georgem W. Bushem, který se cítí osobně podveden kancléřovým chováním v době, kdy se schylovalo k válce.
Postkomunistická východní Evropa už na Německo nepohlíží jako na zcela spolehlivého advokáta potřeb regionu. Sílu ztratily multilaterální instituce, které sloužily jako pilíře německé zahraniční politiky po téměř půlstoletí: naděje Evropské unie na vytvoření společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky jsou vážně ohroženy.