0

Jak mohou noví členové srovnat krok?

Z deseti nových členských zemí EU jich osm prošlo transformací, jejíž rychlost a rozsah neměly obdoby. Kamkoliv se člověk v postkomunistických přistupujících zemích podívá - na peněžní trhy, strukturu vlastnictví, bankovní sektor, zahraniční obchod, ochranu životního prostředí či školství -, vidí instituce, které byly od základu přebudovány.

V mnoha těchto transformujících se zemích byla inflace stlačena z raketových výšin - v roce 1989 činila v Polsku 251% - a všechny tyto státy dnes mají plně směnitelné měny. Ve výrobě i v zaměstnanosti převládá soukromé podnikání, zatímco ještě v roce 1989 nepředstavovalo více než 23,1% HDP v Polsku a pouhopouhá 4% v České republice a na Slovensku.

Také po rozpadu Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) v roce 1991 transformující se země rychle přesměrovaly svůj zahraniční obchod na Západ. Několikanásobně se zvýšily vzdělávací příležitosti, znečištění vody a vzduchu se radikálně snížilo a průměrný věk obyvatel vzrostl v celém regionu bezmála na úroveň západní Evropy.

Od počátku devadesátých let pomáhala tyto institucionální změny urychlovat vyhlídka konečného přijetí do EU. Dnes však před novými členskými státy - které tvoří 20% obyvatelstva rozšířené EU, ale pouze 5% jejího HDP - stojí neméně obtížný úkol: dosáhnout rychlého „stíhacího" růstu potřebného pro překonání ekonomického odstupu od předních států EU.