24

Globalizace pro všechny

LIMA – Odpůrcům globalizace jako by se v současnosti dařilo překřičet její obhájce. Bude-li po jejich, mohl by se snadno zhroutit mezinárodní řád vzniklý po druhé světové válce, který usiloval, často úspěšně, o rozvoj míru a prosperity skrze směnu a spojování. Lze globalizaci zachránit?

Na první pohled se vyhlídky zdají ponuré. Pod palbou jsou všechny aspekty globalizace – volný obchod, volný pohyb kapitálu i mezinárodní migrace. Útok vedou protichůdné síly, od populistických politických stran přes separatistické skupiny po teroristické organizace, které se svými skutky obvykle soustřeďují na to, proti čemu vystupují, nikoli na to, co podporují.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

V Rusku a Asii jsou v čele kampaně proti globalizaci protizápadní skupiny. V Evropě populistické strany zhusta zdůrazňují averzi k evropské integraci, přičemž ty pravicové často také odsuzují imigraci, kdežto levicové pranýřují stoupající ekonomickou nerovnost. Nepřítelem Latinské Ameriky je, zdá se, zahraniční vměšování všeho druhu. Kmenoví separatisté v Africe jsou proti každému, kdo jim stojí v cestě k nezávislosti. Konečně na Blízkém východě Islámský stát (ISIS) ostře odmítá modernost a bere si za terč společnosti, které ji přijímají.

Vzdor odlišnostem je těmto skupinám jedna věc společná: hluboký odpor k mezinárodním strukturám a propojenosti (byť samozřejmě skupina vrahů jako ISIS je v jiné kategorii než, řekněme, evropští populisté). Nezajímá je, že mezinárodní řád, jejž chtějí strhnout, umožnil po roce 1945 svižný hospodářský růst, který vysvobodil miliardy občanů rozvojových zemí z chudoby. Nevidí nic než obří, neohebné instituce a nesnesitelnou nerovnost bohatství a příjmů a vinu svalují na globalizaci.

V těchto argumentech je kus pravdy. Žijeme ve velice nerovném světě a nerovnost mezi společnostmi se v posledních desetiletích značně rozšířila. Není tomu tak ale v důsledku mezinárodního obchodu či pohybu lidí; ostatně k přeshraničnímu obchodu a migraci dochází už tisíce let.

Řešení navrhované antiglobalizačními hnutími – uzavřít národní hranice pro obchod, osoby či cokoli jiného – tak nedává mnoho smyslu. Ve skutečnosti by takový přístup uškodil všem, nejen bohatým elitám, které doposud z globalizovaných trhů těží nejvíc.

Co tedy nerovnost vyvolává? Abychom tuto otázku zodpověděli, musíme se zamyslet, co na globalizaci vlastně bohatým nese zisky.

Stěžejním aspektem globalizace je pečlivá dokumentace znalostí a právních nástrojů nezbytná k propojení vlastnických práv ke zdánlivě bezcenným jednotlivým aktivům (elektronickým dílům, zákonným oprávněním k výrobě a tak dále) ve složité celky (třeba iPhone) a přivlastnění si nadhodnoty, již vytvářejí. Nezbytné pro fungování tohoto systému jsou jasné a dostupné účetní knihy věrně popisující, nejen kdo co ovládá a kde, ale také pravidla, jimiž se řídí možné kombinace – například záruk, komponentů, výrobců, podnikatelů a zákonných a vlastnických práv.

Problém tkví v tom, že pět miliard lidí po celém světě není v národních účetních záznamech zachyceno způsobem, který by se alespoň blížil uspořádanosti. Namísto toho jsou tamní podnikatelské talenty a zákonná práva k aktivům zaznamenány ve stovkách roztříštěných záznamů a systémů pravidel, takže jsou mezinárodně mimo dosah.

Za takových podmínek je pro většinu lidstva nemožné efektivně se zapojit do národních ekonomik, natož do té globální. Bez nástrojů k účasti v procesech tvorby kombinací s vysokou hodnotou nemají lidé šanci zmocnit se části vznikající nadhodnoty.

Nerovnost tedy celosvětově nevyvolává volný obchod, nýbrž nedostatek konsolidovaných, zdokumentovaných znalostí. Vypořádat se s tímto problémem však nebude snadné. Jen určení, kolik lidí je vlastně opomíjeno, si od mé organizace, Institutu pro svobodu a demokracii (ILD), vyžádalo dvě dekády terénních prací, uskutečněných více než tisíci badateli ve zhruba 20 zemích.

Hlavní problém je právní mezera. Právní a firemní elity, které sestavují a zavádějí legislativu a regulaci, jimiž se řídí globalizace, jsou odtrženi od těch, kdo by postupy měli zavádět na místní úrovni. Jinými slovy, v právním řetězci schází několik podstatných ok.

Zkušenosti z Japonska, Spojených států a Evropy ukazují, že přímočarý právní postup k zajištění rovných práv a příležitostí může trvat sto let i déle. Existuje ale rychlejší způsob: neřešit chybějící spojení jako přetržení právního řetězce, nýbrž řetězce znalostí.

My v ILD něco o znalostních řetězcích víme. Strávili jsme 15 let zapojováním milionů lidí do globalizované právní soustavy, a to vnášením znalostí obsažených v okrajových účetních knihách do hlavního proudu práva – to vše bez pomoci počítačů. Nemáme však desítky let, které bychom tímto postupem strávili; potřebujeme vtáhnout do hry další miliardy lidí – a rychle. K tomu bude nutná automatizace.

Loni ILD s nezištnou podporou firem ze Silicon Valley začal zjišťovat, zda by informační technologie, konkrétně blockchain (transparentní, bezpečné a decentralizované online účetní záznamy, na nichž stojí bitcoin), mohly umožnit většímu množství světové populace vstup do globalizace. Odpovědí je hlasité ano.

Překladem řeči právního řetězce do digitálního jazyka – úspěch, který vyžadoval, abychom vyvinuli soubor 21 typologií – jsme vytvořili systém, který by dokázal dohledat a zachytit každou účetní knihu na světě a zveřejnit ji. Otázky, jež počítače musí položit zachyceným účetním knihám, aby zjistily, která ustanovení se mají vložit do chytrých smluv blockchainu mezi globalizovanými firmami a neglobalizovanými kolektivy, se nám navíc podařilo stěsnat do 34 binárních indikátorů.

Fake news or real views Learn More

Informační technologie už demokratizovaly mnohé prvky našich životů. Demokratizací práva snad dokážou zachránit globalizaci – a mezinárodní řád.

Z angličtiny přeložil David Daduč