NEW HAVEN – Asie potřebuje nového modelového spotřebitele. Postkrizová generace „spotřebitelských zombie“ ve Spojených státech bude patrně v nadcházejících letech brzdit růst globální spotřeby. Exportem tažená rozvojová Asie nemá tudíž jinou možnost než obrátit se dovnitř a spoléhat na 3,5 miliardy vlastních spotřebitelů.
Samozřejmě, není to poprvé, co je Asie nucena potýkat se s chodícími ekonomickými mrtvolami. Japonské firemní zombie patřily k hlavním příčinám tamní první „ztracené dekády“ v 90. letech. Odumírající firmy uměle držely při životě úvěrové rámce od jejich zaibacu jako bankovních partnerů, čímž oddalovaly neodvratný krach a prodlužovaly projevy nehospodárnosti a útlumové faktory, které u růstu japonské produktivity vyústily ve zhroucení typické pro období po bublině.
Obdobně krize let 2008-2009 vyústila v sanace plodící zombie na Západě. Od Wall Street přes AIG po Detroit si USA pospíšily se záchranou firemních gigantů, kteří by jinak padli. Británie a Evropa se zachovaly stejně a hodily záchranné lano RBS, HBOS-Lloyds, Fortis, Hypo Real Estate a dalším. Výmluvou na Západě bylo, že jde o podniky „příliš velké, aby padly“. Jak se to liší od japonského přístupu z doby před téměř 20 lety?
NEW HAVEN – Asie potřebuje nového modelového spotřebitele. Postkrizová generace „spotřebitelských zombie“ ve Spojených státech bude patrně v nadcházejících letech brzdit růst globální spotřeby. Exportem tažená rozvojová Asie nemá tudíž jinou možnost než obrátit se dovnitř a spoléhat na 3,5 miliardy vlastních spotřebitelů.
Samozřejmě, není to poprvé, co je Asie nucena potýkat se s chodícími ekonomickými mrtvolami. Japonské firemní zombie patřily k hlavním příčinám tamní první „ztracené dekády“ v 90. letech. Odumírající firmy uměle držely při životě úvěrové rámce od jejich zaibacu jako bankovních partnerů, čímž oddalovaly neodvratný krach a prodlužovaly projevy nehospodárnosti a útlumové faktory, které u růstu japonské produktivity vyústily ve zhroucení typické pro období po bublině.
Obdobně krize let 2008-2009 vyústila v sanace plodící zombie na Západě. Od Wall Street přes AIG po Detroit si USA pospíšily se záchranou firemních gigantů, kteří by jinak padli. Británie a Evropa se zachovaly stejně a hodily záchranné lano RBS, HBOS-Lloyds, Fortis, Hypo Real Estate a dalším. Výmluvou na Západě bylo, že jde o podniky „příliš velké, aby padly“. Jak se to liší od japonského přístupu z doby před téměř 20 lety?