AMSTERDAM – Když se panda usměje, svět tleská. Tak to alespoň vypadalo po nedávném projevu čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa na půdě Organizace spojených národů. Při pohledu na způsob, jak řada médií o jeho proslovu informovala, se zdá, jako by Čína učinila významné prohlášení ohledně snižování emisí skleníkových plynů.
To se ovšem nestalo. Ve skutečnosti prezident Chu neřekl víc, než že se teď Čína „vynasnaží“ osekat emise uhlíku o „pozoruhodný“ díl. Kde ale vzít míru pro „snahu“ a „pozoruhodnost“? Jak mi pod nátlakem řekla osoba s úzkými vazbami na čínskou státní správu: „Co bylo řečeno, bylo vlastně dost bezvýznamné.“
Žádné konkrétní cíle skutečně zmíněny nebyly, a jak každý pozorovatel Číny ví, „zelenání“ tamní vlády není nic nového. Oficiální čínskou politikou posledních let je ozeleňování růstu HDP. Avšak ne na úkor růstu samého – a Čína má v plánu růst dosti rychle.
Panda se alespoň usmála. Chudák Barack Obama nemohl nabídnout ani to. Nepředložil žádný závazek, že se ve Spojených státech sníží emise, a vzhledem k tomu, že bitvy podlamující voličskou podporu probíhají už nad zdravotnickou reformou, vzniká otázka, kolik času a energie si Obama najde na nezbytná opatření k ochraně životního prostředí.
Jestliže zasedání lídrů vlád na Valném shromáždění OSN přineslo světu pouze bezobsažnou rétoriku, ještě horší je, že na schůzce G20 v Pittsburghu dostal přídavek téhož. Jak mi poněkud zkroušeně řekl jeden z ministrů financí, když jsem se ptala, čeho vlastně bylo ohledně změny klimatu dosaženo: „Slova,“ řekl, „jen slova.“
To je skličující, poněvadž do kodaňského summitu o změně klimatu, který má vytvořit rámec nástupnické smlouvy ke Kjótskému protokolu, zbývá něco málo přes dva měsíce. Nenadále sklíčeni tím možná nejsou jen ti, kdo jsou ponořeni do postupu vyjednávání. Jelikož je stále zapotřebí dohodnout se na více než tisícovce bodů, všichni tvůrci politik, s nimiž jsem v poslední době hovořila, říkají, že si nedokážou představit, jak by bylo možné do prosincové schůzky v Kodani dospět ke smysluplné dohodě.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve skutečnosti se v zákulisí všichni chystají na „Kodaň 2“ a na práci, již účastníci vyjednávání označují za „ještě větší dřinu“. I když se v prosinci podaří sesmolit nějaké komuniké – a země, kde jsou volby za dveřmi, třeba Velká Británie, na to budou naléhat –, jen stěží lze věřit tomu, že bude obsahovat dostatek podrobností či že se do něj promítnou závazky v náležitém rozsahu tak, aby mělo zoufale potřebný účinek.
„Kodaň 1“ byla odjakživa odsouzena k neúspěchu, zčásti proto, ač to může to znít zprvu podivně, že se týká pouze změny klimatu. Přestože snižování emisí CO2 a dohoda na financování a finanční podpoře jsou nezbytné mety, geopolitická realita je taková, že změnu klimatu nelze oddělovat od obchodu ani od diskusí o směnných kurzech, MMF, reformě OSN a tak dále. Existuje možnost vyměnit něco za něco, o níž sice nikdo nechce přímo mluvit, ale s níž se musíme vypořádat: kompromisní ústupky napříč těmito vyjednáváními, nejen uvnitř té či oné oblasti. Smysluplné úsilí ve věci změny klimatu nezaznamenáme, dokud se nedohodne v tomto širším rámci.
Je tudíž zapotřebí záležitost vyjmout z její současné přihrádky a projevit dostatek střízlivosti, abychom si uvědomili, že kupříkladu postoj Brazílie ke kácení deštných pralesů ovlivní to, zda jí bude či nebude přiděleno křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Je tudíž zapotřebí mít dost důvtipu, abychom pochopili, že dokud se Čína bude cítit pod tlakem, aby přestala podepírat žen-min-pi, závazky ke snižování emisí pravděpodobně nepředloží.
Po rozšíření záběru příštího kola vyjednávání tak, aby bylo možné využít mnohem širší spektrum ústupků, by vyjednavači měli značně náročnější práci. Získali by ale ke své práci také výrazně víc nástrojů. Jiný způsob jak zabránit tomu, aby proces zůstal hrou s nulovým součtem, vlastně neexistuje.
Znepokojující je, že „Kodaň 2“ nejenže bude muset prokličkovat tímto komplikovaným územím, ale bude to muset stihnout za necelých pět let. Klimatická bomba tiká a mezi tvůrci politik panuje zřetelný pocit naléhavosti. Vždyť jak výslovně varoval Mezivládní panel OSN ke změně klimatu, pokud emise do roku 2015 nepůjdou dolů a nebudou pak už jen ubývat (přičemž dnes je celkovým trendem jejich růst), překročíme hranici, za níž už nebude návratu.
Za takové situace se realitou stanou hororové scénáře rozsáhlých such, rostoucích hladin moří, záplav, válek o energie a suroviny a masové migrace. Vzpomeňte si na záběry nedávných bouří a záplav na Filipínách a ve Vietnamu, které připravily o život a o přístřeší tisíce lidí, a mnohokrát si tyto běsy vynásobte. Právě k takovému světu spějeme.
Vyjednávání nad tématem změny klimatu jsou za našeho života nepochybně nejdůležitější, protože jejich plody rozhodnou o osudu planety. Je nezbytné, aby se odehrávaly uvnitř struktur a rámců, které pobídnou k dohodě tím, že k diskusi předloží další zásadní multilaterální témata. Chceme-li aby se pandy a prezidenti jen neusmívali, vlády světa si musí osvojit práci koňských handlířů.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
AMSTERDAM – Když se panda usměje, svět tleská. Tak to alespoň vypadalo po nedávném projevu čínského prezidenta Chu Ťin-tchaa na půdě Organizace spojených národů. Při pohledu na způsob, jak řada médií o jeho proslovu informovala, se zdá, jako by Čína učinila významné prohlášení ohledně snižování emisí skleníkových plynů.
To se ovšem nestalo. Ve skutečnosti prezident Chu neřekl víc, než že se teď Čína „vynasnaží“ osekat emise uhlíku o „pozoruhodný“ díl. Kde ale vzít míru pro „snahu“ a „pozoruhodnost“? Jak mi pod nátlakem řekla osoba s úzkými vazbami na čínskou státní správu: „Co bylo řečeno, bylo vlastně dost bezvýznamné.“
Žádné konkrétní cíle skutečně zmíněny nebyly, a jak každý pozorovatel Číny ví, „zelenání“ tamní vlády není nic nového. Oficiální čínskou politikou posledních let je ozeleňování růstu HDP. Avšak ne na úkor růstu samého – a Čína má v plánu růst dosti rychle.
Panda se alespoň usmála. Chudák Barack Obama nemohl nabídnout ani to. Nepředložil žádný závazek, že se ve Spojených státech sníží emise, a vzhledem k tomu, že bitvy podlamující voličskou podporu probíhají už nad zdravotnickou reformou, vzniká otázka, kolik času a energie si Obama najde na nezbytná opatření k ochraně životního prostředí.
Jestliže zasedání lídrů vlád na Valném shromáždění OSN přineslo světu pouze bezobsažnou rétoriku, ještě horší je, že na schůzce G20 v Pittsburghu dostal přídavek téhož. Jak mi poněkud zkroušeně řekl jeden z ministrů financí, když jsem se ptala, čeho vlastně bylo ohledně změny klimatu dosaženo: „Slova,“ řekl, „jen slova.“
To je skličující, poněvadž do kodaňského summitu o změně klimatu, který má vytvořit rámec nástupnické smlouvy ke Kjótskému protokolu, zbývá něco málo přes dva měsíce. Nenadále sklíčeni tím možná nejsou jen ti, kdo jsou ponořeni do postupu vyjednávání. Jelikož je stále zapotřebí dohodnout se na více než tisícovce bodů, všichni tvůrci politik, s nimiž jsem v poslední době hovořila, říkají, že si nedokážou představit, jak by bylo možné do prosincové schůzky v Kodani dospět ke smysluplné dohodě.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Ve skutečnosti se v zákulisí všichni chystají na „Kodaň 2“ a na práci, již účastníci vyjednávání označují za „ještě větší dřinu“. I když se v prosinci podaří sesmolit nějaké komuniké – a země, kde jsou volby za dveřmi, třeba Velká Británie, na to budou naléhat –, jen stěží lze věřit tomu, že bude obsahovat dostatek podrobností či že se do něj promítnou závazky v náležitém rozsahu tak, aby mělo zoufale potřebný účinek.
„Kodaň 1“ byla odjakživa odsouzena k neúspěchu, zčásti proto, ač to může to znít zprvu podivně, že se týká pouze změny klimatu. Přestože snižování emisí CO2 a dohoda na financování a finanční podpoře jsou nezbytné mety, geopolitická realita je taková, že změnu klimatu nelze oddělovat od obchodu ani od diskusí o směnných kurzech, MMF, reformě OSN a tak dále. Existuje možnost vyměnit něco za něco, o níž sice nikdo nechce přímo mluvit, ale s níž se musíme vypořádat: kompromisní ústupky napříč těmito vyjednáváními, nejen uvnitř té či oné oblasti. Smysluplné úsilí ve věci změny klimatu nezaznamenáme, dokud se nedohodne v tomto širším rámci.
Je tudíž zapotřebí záležitost vyjmout z její současné přihrádky a projevit dostatek střízlivosti, abychom si uvědomili, že kupříkladu postoj Brazílie ke kácení deštných pralesů ovlivní to, zda jí bude či nebude přiděleno křeslo v Radě bezpečnosti OSN. Je tudíž zapotřebí mít dost důvtipu, abychom pochopili, že dokud se Čína bude cítit pod tlakem, aby přestala podepírat žen-min-pi, závazky ke snižování emisí pravděpodobně nepředloží.
Po rozšíření záběru příštího kola vyjednávání tak, aby bylo možné využít mnohem širší spektrum ústupků, by vyjednavači měli značně náročnější práci. Získali by ale ke své práci také výrazně víc nástrojů. Jiný způsob jak zabránit tomu, aby proces zůstal hrou s nulovým součtem, vlastně neexistuje.
Znepokojující je, že „Kodaň 2“ nejenže bude muset prokličkovat tímto komplikovaným územím, ale bude to muset stihnout za necelých pět let. Klimatická bomba tiká a mezi tvůrci politik panuje zřetelný pocit naléhavosti. Vždyť jak výslovně varoval Mezivládní panel OSN ke změně klimatu, pokud emise do roku 2015 nepůjdou dolů a nebudou pak už jen ubývat (přičemž dnes je celkovým trendem jejich růst), překročíme hranici, za níž už nebude návratu.
Za takové situace se realitou stanou hororové scénáře rozsáhlých such, rostoucích hladin moří, záplav, válek o energie a suroviny a masové migrace. Vzpomeňte si na záběry nedávných bouří a záplav na Filipínách a ve Vietnamu, které připravily o život a o přístřeší tisíce lidí, a mnohokrát si tyto běsy vynásobte. Právě k takovému světu spějeme.
Vyjednávání nad tématem změny klimatu jsou za našeho života nepochybně nejdůležitější, protože jejich plody rozhodnou o osudu planety. Je nezbytné, aby se odehrávaly uvnitř struktur a rámců, které pobídnou k dohodě tím, že k diskusi předloží další zásadní multilaterální témata. Chceme-li aby se pandy a prezidenti jen neusmívali, vlády světa si musí osvojit práci koňských handlířů.