Homofobie v Mexiku

Tohle nikdy nezklame. Vždy, když dokončím přednášku o homosexualitě, v níž obsáhle vysvětluji, proč už není možné ji nadále považovat za nemoc, otázky jsou stále stejné: ,,Jaké má symptomy?" ,,Lze ji vyléčit?" ,,Jak je jí možné předcházet u dětí?" A někdy dokonce: ,,Je nakažlivá?"

S těmito otázkami se setkávám všude: v hlavním městě i na venkově, v rozhlasových programech i na akademické půdě, mezi obyčejnými lidmi, studenty psychologie i pracovníky ve zdravotnictví. V Mexiku stále přežívá přesvědčení, že homosexualita je nemoc a sociální problém, který je třeba vymýtit. Stále se tu drží domněnka, že homosexuálové se zásadně liší od ,,nás normálních lidí".

Tyto názory se snadno přetavují v činy. S průměrem 35 zaznamenaných vražd za rok (neoficiální odhady jsou třikrát vyšší) se Mexiko v počtu zločinů mířených proti homosexuálům řadí na druhou příčku, hned za Brazílii. Pokusy o legitimizaci omezené formy sňatků homosexuálních párů třikrát svorně potlačily v místním kongresu Mexico City jak levicové, tak pravicové strany.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/xFhFyaX/cs;