Homofobie v Mexiku

Tohle nikdy nezklame. Vždy, když dokončím přednášku o homosexualitě, v níž obsáhle vysvětluji, proč už není možné ji nadále považovat za nemoc, otázky jsou stále stejné: ,,Jaké má symptomy?" ,,Lze ji vyléčit?" ,,Jak je jí možné předcházet u dětí?" A někdy dokonce: ,,Je nakažlivá?"

S těmito otázkami se setkávám všude: v hlavním městě i na venkově, v rozhlasových programech i na akademické půdě, mezi obyčejnými lidmi, studenty psychologie i pracovníky ve zdravotnictví. V Mexiku stále přežívá přesvědčení, že homosexualita je nemoc a sociální problém, který je třeba vymýtit. Stále se tu drží domněnka, že homosexuálové se zásadně liší od ,,nás normálních lidí".

Tyto názory se snadno přetavují v činy. S průměrem 35 zaznamenaných vražd za rok (neoficiální odhady jsou třikrát vyšší) se Mexiko v počtu zločinů mířených proti homosexuálům řadí na druhou příčku, hned za Brazílii. Pokusy o legitimizaci omezené formy sňatků homosexuálních párů třikrát svorně potlačily v místním kongresu Mexico City jak levicové, tak pravicové strany.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/xFhFyaX/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.