Homofobie v Mexiku

Tohle nikdy nezklame. Vždy, když dokončím přednášku o homosexualitě, v níž obsáhle vysvětluji, proč už není možné ji nadále považovat za nemoc, otázky jsou stále stejné: ,,Jaké má symptomy?" ,,Lze ji vyléčit?" ,,Jak je jí možné předcházet u dětí?" A někdy dokonce: ,,Je nakažlivá?"

S těmito otázkami se setkávám všude: v hlavním městě i na venkově, v rozhlasových programech i na akademické půdě, mezi obyčejnými lidmi, studenty psychologie i pracovníky ve zdravotnictví. V Mexiku stále přežívá přesvědčení, že homosexualita je nemoc a sociální problém, který je třeba vymýtit. Stále se tu drží domněnka, že homosexuálové se zásadně liší od ,,nás normálních lidí".

Tyto názory se snadno přetavují v činy. S průměrem 35 zaznamenaných vražd za rok (neoficiální odhady jsou třikrát vyšší) se Mexiko v počtu zločinů mířených proti homosexuálům řadí na druhou příčku, hned za Brazílii. Pokusy o legitimizaci omezené formy sňatků homosexuálních párů třikrát svorně potlačily v místním kongresu Mexico City jak levicové, tak pravicové strany.