0

Nepříjemné pravdy o přistěhovalectví

V letošních evropských volebních kampaních došlo k čemusi zvláštnímu. Ve Francii i v Německu, v Holandsku i Svédsku bylo téma, na než mnoho lidí myslelo nejvíce - imigrace -, buď ignorováno, nebo přeháněno. Zavedené strany jako by uzavřely nepsaný pakt o tom, že význam imigrace budou ve svých kampaních bagatelizovat.

"Musíme se v naších kampaních této citlivé otázky vyvarovat," musela si zřejmě říkat většina stran, jako by v období zvýšené politické pozornosti, jímž volby bezesporu jsou, neměla polemika o závažných otázkách místo. Výsledkem je, že do centra dění vstoupily okrajové strany se svými hesly o zemích "zaplavených" imigranty a o potřebě chránit "čistotu" národa. Lze voličům vyčítat, že se k mlčení politické majority stavějí s nedůvěrou a že se nechávají obloudit chvástáním politické periferie?

Je nejvyšší čas - doslova hodina dvanáctá -, aby ti, kdo věří v hodnoty liberálního a osvíceneckého politického diskurzu, ukázali, co mohou nabídnout, a promluvili. Nepříjemná pravda o přistěhovalectví nesmí být zapomenuta a je třeba z ní vyvodit nezbytné důsledky. Níže uvádím pět takových pravd, anebo přinejmenším pět okruhů k diskusi:

Zaprvé: imigrace není žádná legrace. Lidé nikdy neopouštějí své domovy z rozmaru nebo kvůli dobrodružství. Obvykle chtějí uniknout podmínkám bezmocnosti, stejně jako spousta Evropanů, která v 19. a 20. století opouštěla své domovy a odjížděla především do Ameriky. Ať už přistěhovalci přicházejí kvůli politickému útlaku nebo ekonomické nouzi, je třeba chápat, že cena, kterou jsou ochotni zaplatit, je stejně obrovská jako jejich touha odejít.