0

Holandsko po van Goghovi

Vražda filmaře Thea van Gogha a následné žhářské útoky proti mešitám, kostelům a islámským školám vedly minulý týden v holandských domácnostech k nejhlubší sebeanalýze za poslední dvě desetiletí. Staré Nizozemsko, jak se zdá, už je nenávratně pryč.

Teď je třeba usilovat o sjednocení holandského lidu. To si vyžádá hodně práce jak na straně imigrantů, tak domorodých Holanďanů. Pokud umírněnci neztratí hlavu, z děsivých událostí uplynulých týdnů by se mohlo zrodit nové Nizozemsko.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

O rozličných skupinách imigrantů se v Nizozemsku často říká, že jim schází schopnost „očistit se" skrze poctivé posouzení a kritiku sebe samých. Mnozí to přiznávají a chtějí to změnit. Vyhýbavý multikulturalismus dlouho udržoval konzervatizmus holandských Maročanů a holandských Turků mimo střed veřejného zájmu. Mezi imigranty se sebezpytování úzce váže k sounáležitosti a věrnosti, což se v praxi nakonec týká toho, zda se člověk cítí součástí společnosti a zda se cítí zodpovědný za město, čtvrť a ulici, kde žije.

My rodilí Holanďané jsme si také stěží schopni nastavit zrcadlo. Nedokážeme ostatním naslouchat a své názory vyslovujeme, aniž bychom o nich předem do hloubky přemýšleli. Chybí sebeanalýza. Mnozí lidé proto nerozumí sami sobě, což jim ztěžuje chápání ostatních. Svoboda projevu nabývá podoby karikatury.

Evropský komisař Frits Bolkestein na dotaz, jaké bylo při interview dostávat otázky od Thea van Gogha, odpověděl: „Byl drzý a to je dobrá věc; byl hrubý a to dobrá věc není." Až tak jednoduché to je. Za dobrou vlastnost se v dnešním Nizozemsku považuje průbojnost, skromnost je znevýhodňováním vlastní osoby. Respekt je pro měkoty!

Morální relativismus nahlodal veřejný život. Mládež dnes často bere politiku za jakousi počítačovou hru. Jejím jádrem už není ani poselství, ani obsah - je jen další podobou zábavy a jde o to, kdo zvítězí a kdo bude poražen. Souvislosti se vytratily.

Extrémní názory nabízí jakýsi náhradní kompas dezorientovaným duším, jako je Mohammed Bouyeri, podezřelý z vraždy van Gogha. Není ani tak dílem zanícených imámů z marockého venkova jako spíš informační společnosti Západu. Doktrína muslimského extremismu si prostřednictvím internetu našla svůj globální trh. Něco podobného se děje na krajní pravici, kde „bílá síla" nabízí nezakotvené mládeži zdánlivou jistotu.

Skutečná bitva se vede o myšlenky. Vskutku nejzlověstnější je to, že extremisté si to uvědomují jasněji než umírněná, mlčící většina, jíž ten kravál sice leze na nervy, ale jež neví, jak začít vážný dialog.

Tolerance mezitím degeneruje v multikulturní segregaci. Nežijeme společně, ale jedni od druhých odděleni. Turecko-holandský ředitel muslimské školy v Udenu, jež byla vypálena po van Goghově vraždě, vyjádřil zábrany, které všichni pociťujeme, když se řečnicky ptal: „Cožpak nepřítel není uvnitř nás?"

Vzkříšení shovívavé společnosti není řešením. Stát musí proti terorismu bojovat, veřejný prostor se nesmí přenechávat extremistům a islám v Evropě se musí Evropě přizpůsobit. Lidé žijící ve společnosti, již nenávidí, mezi lidmi, jimiž pohrdají, nemohou nijak přispět ke společné budoucnosti. Život v Evropě bude za něco stát, jedině pokud všechny kultury a náboženství přijmou zákony, které představují společný zájem.

Naléhavě tudíž potřebujeme evropský islám. Lze jej formovat například školením imámů v Evropě, podporou toho, aby mešity ve svém sousedství prosazovaly sociální soudržnost, a čilejší účastí muslimů ve veřejné debatě.

Domorodí Evropané se zase musí naučit přijímat skutečnost, že islám může přinášet nové pohledy na takové morální otázky, jako je eutanazie, potraty, individualita a solidarita. Tímto způsobem by se islám mohl stát opravdovým zdrojem inspirace pro evropské společenství hodnot.

Chceme-li na troskách multikulturní lhostejnosti vybudovat něco lepšího, musí se náš dialog prohloubit. Předsudky musí uvolnit místo empatii a odcizenost respektu. V zásadě to znamená dát nový smysl solidaritě, mimo pravicovo-levicovou dichotomii.

Je čas na civilizační misi, jež vyjde ze samotné společnosti a spojí lidi dohromady. Tato mise musí také reflektovat novou politiku, která nezdůrazňuje rozdíly, ale pomáhá utvářet nové vnímání toho, kdo jsme a co znamená „my".

Fake news or real views Learn More

Není třeba, aby se Nizozemsko stalo středem mezinárodního náboženského střetu. Co je cenné, musí se zachovat, co obohacuje, musí se vstřebat. Tento proces musí začít už ve škole. Děti je třeba naučit, že nežijí v monokultuře, ale v pluralitní společnosti, již spojují univerzální hodnoty a společné zákony. Musí se naučit, že kritické myšlení je cenné a že pochybovat je prospěšné.

Vzkřísit minulost není možné. Společnosti bez jasného vedení se stávají snadnou kořistí bigotnosti. Nejde o úkol jen pro politiky. My všichni musíme pomoci proměnit evropské heslo „jednota v různosti" ve skutečnou zásadu jednání.