0

Jak přivést charitativní organizace k zodpovědnosti

Předpokládejme, že vás trápí problém afrických dětí umírajících na choroby, kterým lze zabránit. Chcete věnovat peníze dobročinné organizaci, jež pracuje na snížení počtu obětí. Takovou činnost však vyvíjí mnoho organizací. Podle čeho si vyberete?

První otázka, kterou si řada lidí v souvislosti s dobročinnými organizacemi klade, zní: „Jak velká část mého daru padne na administrativu?“ Ve Spojených státech je tento údaj snadno dostupný na webové stránce Charity Navigator, která má pět milionů uživatelů. Informace se však čerpají z formulářů, které vyplňují samy dobročinné organizace a zasílají je daňovým úřadům. Formuláře nikdo nekontroluje a podíl prostředků vyčleněných na administrativu a programové výdaje lze pomocí špetky kreativního účetnictví snadno zmanipulovat.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ještě horší je, že i kdyby byl tento údaj přesný, stále nic nevypovídá o vlivu charitativních organizací. Tlak na snižování administrativních výdajů může snížit jejich efektivitu. Pokud například charita usilující o odstraňování chudoby v Africe sníží počet svých pracovníků s odbornými znalostmi, zvýší tím pravděpodobnost, že nakonec bude financovat neúspěšné projekty. Dokonce se ani nemusí dozvědět, které z jejích projektů ztroskotaly, poněvadž jejich vyhodnocování a vyvozování závěrů z chyb vyžaduje zaměstnance – a ti zvyšují administrativní náklady.

V roce 2006 stáli Holden Karnofsky a Elie Hassenfeld před otázkou, která charitativní organizace nejlépe využije jejich peníze. Oběma bylo kolem pětadvaceti let, v investiční společnosti vydělávali šestimístné částky – více než potřebovali –, a tak je napadlo, že darují peníze, aby pomohli zlepšit svět. Jako investiční poradci by však nikdy nedoporučili investici do společnosti, aniž by měli podrobné informace o tom, jak dobře tato společnost dosahuje svých cílů. Podobně informované rozhodnutí chtěli učinit i při volbě charitativních organizací, kterým přispějí.

Dali se tedy dohromady se šesti přáteli, kteří rovněž působili v oblasti financí, a rozdělili si práci tak, aby zjistili, u kterých dobročinných organizací lze prokázat, že pracují efektivně. Kontaktovali jednotlivé organizace a obdrželi spousty atraktivních propagačních materiálů, avšak žádný z nich jim neodpověděl na základní otázky: co charitativní organizace s penězi dělají a jaké mají důkazy, že jejich činnost skutečně pomáhá? Obvolali mnoho charitativních organizací, ale nakonec si uvědomili prazvláštní věc: takové informace jednoduše nejsou k dispozici.

Některé organizace uvedly, že informace o efektivitě jejich činnosti jsou důvěrné. Karnofskému s Hassenfeldem to nepřipadalo jako vhodný přístup k charitativní práci. Proč by měly být informace o tom, jak pomáhat lidem, tajné? Již sama skutečnost, že charitativní organizace nebyly na podobné otázky připraveny, naznačovala Karnofskému s Hassenfeldem, že jiní dárci a nadace věnují peníze víceméně naslepo, bez informací potřebných k přijetí zdravého rozhodnutí, kterou organizaci podpořit.

Karnofsky a Hassenfeld tak nyní měli nový cíl: získat tyto informace a zveřejnit je. Za tímto účelem založili organizaci s názvem GiveWell, aby jiní dárci nemuseli zmíněné informace dobývat tak těžko jako oni.

Brzy však vyšlo najevo, že tento úkol vyžaduje větší než jen částečnou pozornost, a tak když Karnofsky s Hassenfeldem vybrali od svých kolegů 300 000 dolarů, odešli následujícího roku ze zaměstnání a začali na plný úvazek pracovat pro GiveWell a s ní spojenou grantovou agenturu The Clear Fund. Vyzvali charitativní organizace, aby se ucházely o granty ve výši 25 000 dolarů v pěti širokých humanitárních kategoriích, přičemž schvalovací proces vyžadoval uvedení právě těch informací, o které Karnofsky s Hassenfeldem od počátku usilovali. Tímto způsobem mohla podstatná část jimi vybraných peněz putovat k nejefektivnější dobročinné organizaci v dané kategorii a zároveň se tím podporovala průhlednost a rigorózní hodnocení.

První zpráva o tom, které organizace nejefektivněji zachraňují nebo mění životy lidí v Africe, je nyní k dispozici na webové stránce organizace GiveWell www.givewell.net . První místo obsadila charita Population Services International, která propaguje a prodává věci, jako jsou kondomy zajišťující prevenci nákazy HIV a síťová lůžka pro prevenci malárie. Za ní se umístila organizace Partners in Health, která poskytuje zdravotní péči chudým venkovským populacím. Třetí pak byla charitativní organizace Interplast, jež je zaměřena úžeji a zabývá se nápravou deformací, jako je rozštěp patra.

Hodnocení charitativních organizací může být obtížnější než přijímání investičních rozhodnutí. Investory zajímá finanční návratnost, takže není problém poměřovat konkrétní hodnoty – nakonec jde vždy jen o peníze. Porovnávat úlevu dosaženou díky nápravě obličejové deformace se záchranou života je obtížnější. Žádná obecná jednotka hodnoty zde neexistuje.

Fake news or real views Learn More

Také v jiných ohledech je hodnocení charitativních organizací časově náročné a může být i drahé. Snad právě z tohoto důvodu řada charit – včetně některých nejznámějších organizací bojujících v Africe proti chudobě – na žádost GiveWell o informace nereagovala. Bezpochyby si spočetly, že šance získat grant ve výši 25 000 dolarů jim za to nestojí. Začnou-li se však dárci řídit doporučeními GiveWell, pak by mohlo mít příznivé hodnocení od GiveWell daleko vyšší hodnotu než samotný grant.

Proto je potenciál GiveWell převratný. V USA věnují individuální dárci charitativním organizacím přibližně 200 miliard dolarů ročně. Nikdo neví, nakolik efektivně je za tuto obrovskou částku dosahováno cílů, které dárci zamýšlejí podporovat. Dáme-li charitativním organizacím podnět, aby se staly průhlednějšími a více se zaměřovaly na prokazatelnou efektivitu, pak by naše dobročinné příspěvky mohly díky GiveWell vykonat mnohem více dobra než kdykoliv dříve.