Brent Stirton/Getty Images

Vakcinací proti vzestupu HIV

BRIGHTON – Když jsem před dvaceti lety zahajovala kariéru jako HIV aktivistka v Botswaně, vyhlídka vakcíny nám připadala jako z říše snů. I poté, co se v zemi kolem roku 2005 uskutečnily klinické zkoušky vakcíny, pochybovali mnozí z nás, kdo jsme stáli na frontové linii boje proti AIDS, že k takovému průlomu může někdy dojít.

Výzkum zveřejněný tento měsíc v časopise Lancet však postavil náš pesimismus na hlavu. Klinické zkoušky za účasti 393 osob z východní Afriky, jižní Afriky, Thajska a Spojených států přinesly povzbudivé imunogenní reakce a „příznivý profil bezpečnosti a snášenlivosti“. Tyto výsledky jsou sice předběžné a velikost vzorku malá, ale představa, že svět možná stojí na pokraji vývoje životaschopné vakcíny, je přesto vzrušující. Chceme-li jejích přínosů využít, musíme se už teď začít na její příchod připravovat.

Globální úsilí o skoncování s HIV prochází náročným obdobím. Ačkoliv se zdravotníci už téměř čtyřicet let soustřeďují na zvládnutí epidemie, tempo nových nákaz zůstává neúprosně vysoké. V roce 2017 bylo zaznamenáno 1,8 milionu nových případů a přibližně 15,2 milionu osob nemělo přístup k léčbě HIV. V západní a střední Africe absolvovalo antiretrovirální terapii pouze 2,1 z 6,1 milionu lidí žijících s HIV.

Tato bilance naznačuje, že i kdybychom měli k dispozici vakcínu, válku s HIV bude dál komplikovat řada složitých sociálních, ekonomických i kulturních otázek. Musíme si dobře rozmyslet, jak zavést vakcínu a nepodnítit přitom bezděky „rebound efekt“ (opětovné zhoršení příznaků), jako je návrat praktik, které vystavují lidi infekci HIV.

Vakcína proti HIV by bezpochyby měla převratný potenciál, ale představovala by jen jeden z rozmanité škály nástrojů potřebných k omezení jedné z nejsmrtelnějších pandemií v dějinách lidstva. Má-li mít vakcína největší účinek, musíme dál prosazovat i další formy prevence – například používání kondomů, mužskou obřízku ze zdravotních důvodů nebo využívání preexpozičních profylaktik u rizikových populací.

Rebound efekty spojené s vakcínou určují směr výzkumu jiných onemocnění, zejména malárie. Například v subsaharské Africe výzkumníci v současné době vyhodnocují, jak by se mohlo změnit lidské chování, kdyby se rozšířila vakcína proti malárii. V probíhajících pilotních programech se vědci snaží posoudit, zda lidé omezí využívání síťových lůžek a insekticidů k omezení styku s komáry. Taková reakce by byla znepokojivá zejména s ohledem na fakt, že podle předchozích studií může účinnost vakcín proti malárii časem slábnout.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Podobná změna chování v reakci na vakcínu proti HIV by mohla být zničující. V mnoha koutech světa klesá poskytování kondomů, přičemž někteří jednotlivci – například sexuální pracovnice, narkomani nebo členové LGBT komunity – kvůli právním omezením či diskriminační praxi jen obtížně získávají přístup ke službám prevence HIV. Situace, kdy jsou vědci optimističtí v otázce možného vývoje vakcíny, představuje ideální příležitost k zajištění, aby tradiční zábrany přenosu nákazy zůstaly pro autory zdravotnické politiky i pro dárce prioritou.

Neméně důležité je, aby aktivisté dál pracovali na odstraňování strukturálních bariér, které brání lidem v tom, aby služeb prevence vůbec využívali. Koneckonců jde o tytéž překážky, jež budou pravděpodobně bránit lidem v přístupu k vakcíně do budoucna.

Navíc není příliš brzy zamyslet se nad otázkou, jak by se za vakcínu proti HIV platilo. Organizace UNAIDS v nedávné zprávě varovala, že vzhledem k absenci nových dárcovských závazků bude osmiprocentní zvýšení výdajů na HIV v roce 2017 pravděpodobně jednorázovým přírůstkem.

Dárci po celém světě omezují rozvojovou pomoc pro středněpříjmové země, přičemž domácí výdaje na zdravotní péči rostou. Tyto trendy se časově shodují s globálním poklesem financí určených na služby prevence a výzkumu HIV. Vzhledem k napjaté finanční situaci se musíme zaobírat otázkou, jak rozvojové země vybalancují financování vakcín a další potřeby prevence HIV.

Během nedávné návštěvy Barmy a Vietnamu jsem byla svědkem pokroku, jehož vlády, dárcovské agentury i komunitní aktivisté v boji proti HIV dosahují. Také jsem však slyšela mnoho historek o tom, jak snižující se rozpočty dohánějí organizace k neřešitelným dilematům v otázce preventivního úsilí. Taková dilemata by žádná vláda neměla řešit a mezinárodní společenství musí sebrat politickou vůli k zajištění, aby se prevence HIV nadále podporovala.

Prozatím i já sdílím nadšení mnoha lidí, že se na obzoru možná rýsuje nový nástroj v boji proti HIV. Tato vyhlídka bude tématem řady diskusí, až se stratégové prevence sejdou tento týden v Amsterdamu u příležitosti 22. mezinárodní konference o AIDS. Bez ohledu na to, co z tohoto posledního objevu vzejde, však svět bude muset urazit ještě dlouhou cestu, než se HIV podaří vymýtit. Chceme-li zvýšit naše naděje na úspěch, programy prevence musí zůstat v popředí agendy.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/anzRe3t/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.