8

Jak se z bezpečných látek stávají nebezpečné

PALO ALTO – Už od šestnáctého století, kdy vznikla věda s názvem toxikologie, je jejím základním principem teze, že „dávka vytváří jed“. Je to pravidlo, které se vztahuje na několik miliard dávek léků užívaných den co den pacienty po celém světě. Správná dávka aspirinu může být terapeutickým darem z nebes, avšak jeho přehnaná spotřeba může způsobit smrt. Stejný princip platí i pro potraviny: je dobře známo, že velká množství muškátového oříšku nebo lékořice mají toxické účinky.

Riziko, které určitá látka představuje, obecně závisí na dvou faktorech: na její schopnosti páchat škodu a na míře našeho vystavení této látce. Je to jednoduchá idea, avšak přesto ji ani někteří předpokládaní profesionálové nedokážou pochopit – o čemž svědčí rozhodnutí Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC), která je součástí Světové zdravotnické organizace, klasifikovat běžně používaný herbicid 2,4-D (kyselinu 2,4-dichlorfenoxyoctovou) jako „možná karcinogenní pro člověka“.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Pokud jde o herbicidy, IARC jako by zaznamenávala sérii přehmatů. Tato organizace totiž nedávno klasifikovala glyfosát, další populární herbicid, jako „pravděpodobně“ karcinogenní, kterýžto závěr je v rozporu se stanovisky regulačních agentur z celého světa.

Stejně tak platí, že ani jedna vládní agentura neoznačila za karcinogen 2,4-D. Americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) dospěla počátkem letošního roku k závěru, že „na základě vyhodnocení dostupných dat bude 2,4-D klasifikována jako ‚pravděpodobně nekarcinogenní pro člověka‘.“ Také evropský Úřad pro bezpečnost potravin nedávno dospěl k závěru, že „2,4-D v současně vyráběné podobě pravděpodobně nemá genotoxický potenciál a nepředstavuje karcinogenní riziko pro člověka“.

Rozhodnutí IARC klasifikovat látky typu 2,4-D a glyfosátu jako potenciálně škodlivé pravděpodobně vyvolá pozdvižení mezi zemědělci a spotřebiteli, kteří si budou klást otázku, zda je vhodné tyto látky nadále používat v komerčním zemědělství či zahradnictví. Byla by to škoda, protože jde o vysoce účinné a široce používané herbicidy, a když IARC učiní rozhodnutí, nebere v úvahu, zda je u dotyčné látky skutečně pravděpodobné, že v reálním světě způsobí rakovinu. Komise IARC totiž nehodnotí, zda určitá chemická látka rakovinu způsobí – pouze zda je schopná ji způsobit.

V důsledku toho IARC v minulosti klasifikovala jako „pravděpodobné“ či „možné“ karcinogeny například aloe vera, akrylamid (látku vznikající při smažení jídel, jako jsou hranolky a chipsy), mobilní telefony, noční služby, asijskou nakládanou zeleninu nebo kávu. Ignoruje totiž dávkování a nebere v úvahu pravděpodobnost, zda člověk přijde do styku s takovým množstvím látky, aby mu způsobila újmu. Například v případě kávy by člověk musel velmi dlouho pít více než 50 šálků denně, než by se jakékoliv škodlivé účinky staly pravděpodobnými.

Klasifikovat 2,4-D jako rizikovou látku z hlediska vzniku rakoviny znamená ignorovat rozsáhlý výzkum a analýzy prováděné zdravotnickými institucemi z celého světa, včetně Společného jednání WHO/FAO o pesticidových reziduích (JMPR). Tento orgán vyhodnocuje rizikovost látek typu 2,4-D, přičemž zohledňuje faktory odpovídající realitě, jako jsou množství dané látky v půdě a okolní vodě, míra působení na zvířata procházející takto ošetřenými poli nebo potenciál přímého lidského kontaktu.

Už od 70. let JMPR ve svých hodnoceních vždy dospíval k závěru, že když se 2,4-D správně aplikuje, nepředstavuje zdravotní ohrožení pro nikoho a pro nic na souši ani ve vodě. Toto zjištění od té doby potvrdil bezpočet vládních agentur včetně evropského Úřadu pro bezpečnost potravin, EPA, amerického ministerstva zemědělství nebo kanadského ministerstva zdravotnictví.

Když IARC, která zavazuje své komise brát v úvahu pouze úzké spektrum vybraných publikací, učiní mylné rozhodnutí, má to škodlivé důsledky. Její závěry dodávají důvěryhodnost chemofobním aktivistům, kterým jde jen o novinové titulky, a zvyšují pravděpodobnost, že látky neprávem označené za škodlivé budou nahrazeny jinými produkty, jež představují vyšší riziko nebo mají menší přínos.

Pokud by se produkty jako glyfosát nebo 2,4-D měly stát nedostupnými, farmáři by se museli uchýlit k jiným metodám odplevelování – přičemž žádná z nich není tak účinná. Mnohé alternativy by přitom byly toxičtější nebo náročnější na orbu, výsledkem čehož by byly škodlivá půdní eroze, zvýšené emise CO2, pokles výnosů, vyšší výrobní náklady a vyšší spotřebitelské ceny.

Fake news or real views Learn More

Tento problém by se přitom neomezoval jen na zemědělce. Látka 2,4-D má více než sto schválených typů využití včetně kontroly invazivních druhů plevele na trávnících, v lesnictví a za účelem zvýšení bezpečnosti podél dálnic, koridorů elektrického vedení a železničních tratí. Proces, který IARC při vyvozování závěrů používá, tak není jen vědecky mylný; je přímo škodlivý. Její rozhodnutí, která mají široký dosah, představují největší riziko pro životy lidí i živočichů – v jakýchkoliv dávkách.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.